Taneční parket

27

,,Krásný ráno lásko." Vzbudila jsem se a nade mnou stál Edward. Cukla jsem sebou a rychle jsem vstala. Málem Edward dostal čelo.
,,Promiň lásko." Sahala jsem po něm.
,,Neublížila jsem ti nějak?" Starala jsem se.
,,Ne miláčku." Edward se smál. Vypadal, že jsem ho opravdu velice pobavila.

Vstala jsem a šla si dát sprchu. Miluju sprchy po ránu.

Když jsem se vrátila se zamotaným ručníkem na hlavě a v županu, nakoukla jsem do kuchyně, jelikož jsem slyšela hlasy. Zděsila jsem se. Byla to policie. Co se děje? Co se stalo?

Oběhla jsem kuchyň do ložnice s převlekla jsem se. Když jsem se vrátila, policie byla pryč a Edward seděl zdrceně na židli. Měl hlavu v dlaních a vypadal, jakoby brečel. Přiběhla jsem k němu.
,,Lásko co se stalo?" Zeptala jsem se.
,,Moje matka...ona..." nedokázal to ani říct.
,,Co se stalo?"
,,Ona měla autonehodu a zemřela." Jeho pláč se zintenzivnil.
,,Lásko jsem tu s tebou."
,,Já vím." A pevně mě obejmul.

Celý den stál za hovno. Starala jsem se o Edwarda. On se to snažil skrývat, jak moc ho to bolí, ale já věděla své.

Crrrr Crrrrr....

Rozdrnčel se mi mobil. Když jsem se podívala kdo volá, zděsila jsem se. Edwardův otec.
,,Dobrý den Carle."
,,Bello. Zdravím. Je tam Edward?"
,,Ano je tu. Co potřebujete?"
,,Je vpořádku? Doslechl jsem se o jeho matce. Rád bych uspořádal důstojný pohřeb. Nevadilo by to?" Edwardův otec chce pořádat pro svou ex manželku pohřeb? Otočila jsem se na Edwarda.
,,Lásko? Volá tvůj otec. Chce uspořádat tvé matce pohřeb." Edwardův obličej ztuhl.
,,Nemám zájem." Řekl suše.
,,Carle, Edward si to nepřeje."
,,Chci, i přesto co se stalo, aby měla poslední rozloučení krásné."
,,Carle já vám věřím, ale tohle nerozhoduji já."
,,Dej mi Edwarda."
,,Lásko, chce s tebou mluvit." Podala jsem Edwardovi mobil.

,,Řekl jsem, že nemám zájem o tvoje laskavosti." Řekl rázně.
,,Edwarde poslyš, vím že jsem byl hnusný, ale tvou matku jsem měl rád. Chci se s ní důstojně rozloučit."
,,Dobrá." Řekl Edward suše. Položil hovor a mobilem švihl naštvaně o gauč. Po chvíli zas začal vnímat televizi a ne mě. Udělala jsem oběd a donesla mu ho na stolek v obýváku. Ani se neobtěžoval otočit hlavu.
,,Ehm ehm." Moje snaha na sebe upozornit. Ale ani to s ním nehlo.
,,Ehm ehm!" Zkusila jsem hlasitěji. Otočil se na mě.
,,Copak?" Řekl.
,,Že by děkuji?"
,,Děkuju." A zas se začal věnovat televizi.

Vzdala jsem to. To prostě nemá cenu. Šla jsem do ložnice, vzala noťas, pustila si film a lehla si na postel. V mžiku jsem usla.
______________________________
Omlouvám se za neaktivitu, ale neměla jsem ale neměla jsem absolutně čas. Doufám, že se kapitolka alespoň trochu líbila❤️
Vaše Verča