Taneční parket

22

Edward došel do kuchyně, kde já už seděla u stolu a jedla svoje mléko a müsli. Byl vysmátý. Bez stratostí. Úplně v klidu.
,,Co ste řešili s Claire?" Přetvařovala jsem se. Byla jsem na dně. Vůbec mi není dobře.
,,Ale takové dost nepodstatné věci. Lásko večer jedu do Porthlandu. Nejspíš tam budu nocovat. Uvidíme se zítra." On tam bude nocovat? Proč? S ní?
,,Lásko, zítra je ta soutěž."
,,No však jo. Musím tam jet něco zařídit skrz tu soutěž."
,,Proč nejedeme spolu? Mohli bychom si udělat takové druhé líbánky." Přišel ke mě. Vzal moji tvář do dlaní.
,,Lásko. Musím tam zařídit něco sám. Prostě zítra dojeď. Jdu se sbalit." Odešel. Bylo to divné.

Když zabouchl za sebou vchodové dveře, šla jsem do jeho pracovny a našla jeho notebook. Vím neměla bych to dělat je to jeho soukromí, ale tohle.

Najela jsem do notebooku. Měl tam heslo. Proč si zaheslovává notebook? Asi vím.

Večer jsem se namalovala, upravila, načesala a vzala nejlepší šaty. Tmavě modré saténové, s decentním výstřihem, uplé a krátké. Vlasy jsem si navlnila a pustila přes ramena.

Nasedla jsem do BMW, které jsem dostala od Edwardovy mámy jako svatební dar. Říkala že by se mohlo hodit. Vyjela jsem s garáže a jela směr Porthland.

Když jsem dorazila na místo do hotelu Starline, zarazila jsem se. Všude byly luxusní auta. Které je asi té krávy Claire? Mohla bych jí na něm udělat rýhu třeba kreditkou.

Zaparkovala jsem a vyšla z auta. Šlo se špatně, podpatky nejsou zrovna mí přátelé. Ale i přesto jsem chůzi na 8cm podpacích zvládla a zdolala i schody do hotelové haly. Vešla jsem dovnitř a všude byli lidi. Všude. Všichni v oblecích a drahých šatech a všude jen přepych. Pohledem jsem hledala Edwarda dokud jsem ho nezaostřila. Byl ve velmi vytříbené společnosti. Řekla bych podle oblečení v nejvybranější společnosti večera.
,,,Ehm...madame? Mohu vám vzít kabát?" Otočila jsem se a přitom hodila vlasy. Ty mi spadly na druhé rameno.
,,Samozřejmě." Vřele jsem se na toho milého chlapce usmála. Šla jsem směrem do haly. Naproti mě stál Edward. První mě jen tak letmo přehlédl ale pak se se zaraženým pohledem otočil zpět. Díval se na mě jakoby mě nepoznal. Otočila jsem se na pána s velkou hromadou papírů.
,,Smím poprosit o vaše jméno?" Řekl velmi slušně starý vousatý podsaditý pán.
,,Isabella Swift."
,,Vítejte paní Swift, přeji vám užitý večer."
,,Děkuji." Otočila jsem se na podpatku. Viděla jsem, jak Edward rychle mluví s lidmi okolo sebe a pak poplácal po rameni muže vedle sebe a začal pospíchat ke mě.
,,Bello? Jsi to ty?"
,,Ne pane." Usmála jsem se.
,,Já jsem Isabella Swift. Žena jednoho velmi váženého, pohledného, inteligentího a naprosto úžasného muže a přijela jsem mu dělat doprovod." Jeho ruce se mi omotaly okolo pasu. Z ničeho nic ale rychle cukl a zatáhl mě do nějaké chodbičky, nejspíš pro personál.
,,Bello. Co tu děláš? Řekl jsem ti že jedu sám."
,,Jsme manželé Edwarde. Pokud si chtěl být s Claire tak sis mě nikdy neměl brát."
,,Co co cože? Co to je za kravinu?" Díval se na mě jak na blázna.
,,Dneska jsem vás v hale slyšela jak ste se domlouvali na dnešní večer v tomto hotelu. A pak si řekl, že tu budeš spát. Furt si se usmíval když odešla...Edwarde...vidím že chceš ji. Podáme žádost o rozvod a..." chtěla jsem mluvit dál ale nenechal mě.
,,Bello no tak zastav. Nechci ji." Chytl můj obličej do svých dlaní a dlouze se mi díval do očí.
,,Miluju tebe, jsi má žena a jediná láska mého života. S Claire nic nemám věř mi prosím. Dneska se tu sešli všichni důležití lidé obchodních center, majitelé velkých středisek a všichni významní obchodníci. Můj otec mě sem poslal. Řekl Claire, aby jela se mnou ale ať mi o tom nic neříká, že se mnou pojede tajně. Claire ráno přišla, vše mi řekla a jsme ji teď oba zavázáni, protože nebýt jí tak bych to nemohl vysvětlit. Teď jen musíme hrát tu hru na rozhádané manžele aby otec uvěřil, že to zabralo. Běž do tohoto pokoje já i Claire máme stejné klíče. Budeme spát odděleně, neboj. Mám ještě jeden pokoj. Otec nás dal sledovat. Teď běž lásko a začni po mě řvát a brečet jo? Běž a udělej scénu. Já pak opatrně v noci přijdu k tobě protože tyto dva pokoje jsou propojené. Takže jen přejdu a budu spát v posteli s tebou. Lásko neboj. Jen teď ten boj s otcem musíme vyhrát."
,,Moc informací. Takže ty a Claire mezi sebou nic nemáte?"
,,Ne."
,,A jediné o co jde je tvého tátu obelhat?"
,,Ano."
,,Tak běž." Políbil mě.

Vešla jsem do haly a začala jak histerka křičet.
,,TY JSI PROSTĚ JEN NORMÁLNÍ KUREVNÍK!!!!"
,,Zlato já ti vše vysvětlím."
,,NE! UŽ MLČ!!!" Bože můj. To byla katastrofa. Všichni si teď o mě musí myslet jaká nejsem kráva.

Bylo půl druhé ráno a já ležela sama v posteli, když najednou se otevřeli dveře a k posteli mi přiběhl Edward. Rychle a potichu si za mnou vlezl pod peřinu a přitiskl si mě k sobě.
,,Nikdy bych tě neopustil ani nepodvedl."
,,Já vím promiň že jsem ti nevěřila."
,,Neomlouvej se. Měl jsem ti to říct. "
,,Miluju tě."
,,I já tebe."
_______________________________
Snad se kapitolka líbila. Budu se snažit vydávat kapitolky častěji, ale s tou školou je to teď těžké. Děkuji za pochopení a vaši aktivitu a čtenost.
Vaše Verča ❤️