Mladá osmnáctiletá talentovaná tanečnice Isabella, která přišla o svého otce dostává jedinečnou možnost, vrátit se zpět na parket. Má ale strach. Pomůže jí její spolužák a rodina? Pomůžou jí city? Láska? Nebo ji podrazí? Zamiluje se do ní a ona do n...
Nasedli sme do letadla. Letěli sme první třídou. Bylo to dokonalé. Celou dobu jsme si povídali. Let trval asi 18hodin ale i přesto to strašně rychle uteklo, a my sme vysedali z letadla v Rakousku ve Vídni. Před letištěm už na nás čekal řidič s nejnivějším BMW, což mě dostalo. Nečekala jsem Edwardova rodina je až takto bohatá.
,,Zlato nasedni. " řekl Edward a otevřel mi dveře. Sedla jsem se dozadu a Edward si šel sednout dopředu. ,,Kam to bude pane?" Řekl řidič. ,,Na chatu, Friedrichu." Odpověděl Edward a otočil se na mě a usmál se.
Autem sme jeli asi dvě a půl hodiny. Když sme dojeli, první sme si vyložili věci, které nám následně dva kluci odnesli nahoru do pokoje a čajem nás uvítala kuchařka a zároveň správcová.
Edward mě vzal za ruku. ,,Pojď. Ukážu ti celou chatu." ,,Ještě jsem ji neviděla?" ,,Zdaleka ne lásko. Co chceš první vidět?" ,,Kuchyni, pak obývák a nejlepší na konec, ložnici." Pousmál se a dal mi pusu na čelo. ,,Tak ložnici?" ,,Ta bude až nakonec." ,,No jo. Tak jdeme na prohlídku."
Když jsme vyšli před chatu, zmocnil se mě úžas. Byla naprosto uchvacující.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
A tak obrovská. Vyrazila mi dech.
Vešli sme tedy, jako slušní lidi, do haly. Byla obrovská a vedlo z ní asi pět chodeb. Vešli sme do chodby přímo naproti nám a ocitli sme se v obýváku.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Ale já říkala první kuchyň." Zas se jen zahihňal. Pokračovali sme dále v prohlídce. ,,V chatě je asi 5 ložnic, 1 kuchyně, dva obýváky. Jeden je letní a druhý zimní. Koupelen je tu řekl bych 7, ale jistý si nejsem. Tak teď se přesunem do té tvojí kuchyně."
Došli sme do kuchyně.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Byla vcelku malá. Ale za to skvěle vybavená. Motala se tam hlavní kuchařka a ještě dvě pomocnice. ,,Dobrý večer pane a paní Swiftovi. Copak vás přivádí?" Zeptala se nás mile kuchařka. Nebyla to žena nijak vysoká. Měla delší obarvené vlasy na blond. Hnědé oči jí zářily a úsměv jí snad nikdy nepohasl. ,,Dobrý večer i vám paní Müllerová. Jen ukazuju Belle, jak to tu vypadá." ,,Ach tak. Doufám, že se vám tu bude líbit." ,,Děkuji. Už teď se mi tu velmi líbí." Odpověděla jsem. Edward mě vzal za ruku a šli sme do naší ložnice. Nemohla jsem se dočkat. Určitě bude dokonalá.
Prošli sme další chodbou a po schodech než sme se dostali do naší ložnice. Po chodbách byly všechny stěny obloženy dřevem. Edwarde otevřel dveře do naší ložnice a rožnul světlo.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Byla nádherná, přesně taková, jakou jsem si ji představovala. Naše věci už ležely na zemi a stačilo jen vybalit. Pustila jsem se do toho. Ale Edward mě zastavil. Chytl mě za ruku a otočil si mě k sobě. Začal mě líbat. Cítila, jak mi na zádech vytahuje pomalu tričko. ,,Edwarde..." ,,Copak je lásko?" Zarazil se. ,,Já jsem ale ještě, no jak to říct, já jsem prostě ještě s nikým nespala." ,,Miluješ mě?" ,,Ovšem lásko." ,,A věříš mi?" ,,Samozřejmě. " ,,Tak se neboj." ,,Dobře lásko." Chytl mě zpátky za záda a stáhl mi jemně triko. Cítila jsem jak mi jemným tahem rozepl zips u džín. Já mu jedním tahem stáhla tričko z jeho svalnatého těla a rozepla kalhoty.
Najednou mi spadla podprsenka na zem a cítila jsem záchvěv chladu. Byla jsem nahá. On už také. Spadli sme na postel a zabořili se do matrace. Líbal mě na krku, na tváři, na rtech. Měla jsem strach. Hladil mě po vnitřní straně stehen a páteří mi projížděl mráz. Postupoval víš. Pak ruku položil vedle mých vlasů a najednou mým tělem projela bolest. Moje tělo se vymrštilo a narazilo do jeho hrudi. ,,Bello, jsi vpořádku?" ,,Ano ale pomalu." Pohyboval se pomalu dopředu a dozadu. Zrychloval a mě to přestávalo bolet. Začala jsem si to také užívat.
,,Dobré ráno lásko." Probudil mě jeho hlas. ,,Dobré ráno. Počkat to už je ráno?" ,,Ano." Řekl to lehce pobaveně. ,,Vůbec si nepamatuju, kdy jsem usla." ,,Tak doufám že si pamatuješ zbytek." Usmál se a nahodil šibalský výraz." ,,Neboj, zbytek si pamatuju."
Když jsem se vykopala z postele, šla jsem se dolů do kuchyně najíst. ,,Dobré ráno paní Swiftová." ,,Dobré ráno paní Müllerová. Prosím neříkejte mi paní Swiftová ale Bello. " ,,Dobře Bello. Co si dáte na snídani." ,,Jen něco lehkého. Třeba nějaký ovocný salát." ,,Takže vitaminovou bombu po ránu?" A mrkla na mě. ,,Přesně tak." ________________________________ Tak doufám, že se kapitolka líbila. Děkuji, že čtete mou knížku a budu moc ráda pokud mi sdělíte své názory (kladné i záporné, chybama se člověk učí) a pokud máte přání nebo nějaký nápad, jak příběh dál zamotat, tak budu ráda. Vaše Verča ❤️
