Mladá osmnáctiletá talentovaná tanečnice Isabella, která přišla o svého otce dostává jedinečnou možnost, vrátit se zpět na parket. Má ale strach. Pomůže jí její spolužák a rodina? Pomůžou jí city? Láska? Nebo ji podrazí? Zamiluje se do ní a ona do n...
Středa ,,Bello. Vstávej." Řekla Jess jemným a milým hlasem. Otevřela jsem oči a viděla, jak se nade mnou sklání mamka, Jess, Toby i Katherine.
Když jsem se vyhrabala z postele, už tu byla kadeřnice, kosmetička a šaty na mě čekaly na chodbě. Celá rodina už dorazila a čekali na mě.
Kadeřnice si mě vzala do parády a udělala ze mě princeznu stejně jako kosmetička.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
(Můj účes, asi si to už nikdy nesundám)
Nasedla jsem do zdobeného auta. Řídil Hans a ségra seděla vedle mě, mamka vepředu. Když jsme dojeli k Edwardovi, zmocnila se mě hrůza. Tolik lidí? Já je ani neznám. Co když zakopnu? Ztrapním se. ,,Jess, Hansi otočte to! Půjdeme se dívat na Adamsovu rodinu. Kašleme na to!" ,,Bello, klid. Bude to dobré." Mamka se na mě otočila a ruku mi položila na koleno.
Když jsem vyšla z auta (k mému štěstí jsem si nic nerozrthla, nespadla a ani nic podobného). Všichni se na mě otočili. Vypadali nadšeně. Přispěchala ke mě Edwardova maminka. ,,Bello, jsi nádherná." Měla slzy v očích. ,,Děkuji vám paní Swiftová." ,,Říkej mi Mia nebo mami nebo jak chceš." ,,Dobře...Mio." Usmála jsem se. ,,Toto je moje mamka Margarett, sestra Jessika a její přítel Hans, můj bráška Toby a kamarádka a členka rodiny Katherine." ,,Velmi nás těší. " řekla mamka. ,,Ale, formálnosti necháme na jindy. Vždyť jsme přece už rodina." A vřele se s mamkou, Jess i Kath objaly.
Mia mě zavedla do pokoje, který byl vyzdoben. Najednou se všichni nahrnuli do haly a mě se začalo dělat zle z nervů. Motala se mi hlava. ,,Mami," chytla jsem se mámina rámě ,,dělám dobře?" ,,Děláš. Věř si."
Začala hrát svatební hudba. Cítila jsem, jak se mi hlava motá víc a víc. ,,Jdeme na to zlatíčko. Nádech a jdeme." Vykročili sme.
Šla jsem po lině, které díky bohu neklouzalo, šlo se pěkně. Dávala jsem pozor abych neupadla a mamce jsem drtila ruku. Zvedla jsem oči a tam stál on. V černém smokingu, bílé košili a s červeným motýlkem. Usmíval se. Když se naše oči střetli, ty jeho jiskřily. V ten okamžik ze mě opadly veškeré obavy a strach. Šla jsem hrdě vpřed. Šla jsem za ním. Pro něj. Kousek před schodem, který mě dělil od Edwarda sme se s mamkou zastavili a mamka mi se slzama v očich dala pusu na čelo a podala moji ruku Edwardovi, který sešel schod aby si pro mě došel. Vystoupila jsem s ním nahoru a naše prsty se propletly. Byla jsem šťastná jako ještě nikdy.
Nastal čas na slib. ,,Bello, já Edward Swift ti slibuju, že s tebou budu v nemoci i ve zdraví, v dostatku i nedostatku, v dobrých i špatných chvílích a nikdy tě neopustím. Budu mlčet když slova budou zbytečná, budu tvou oporou, když se k nám svět otočí zády. Miluju tě." ,,Edwarde, já Isabella Woodsová ti slibuju, že s tebou budu v nemoci i ve zdraví, v dobrých i zlých chvílích, v dostatku i nedostatku a nikdy tě neopustím. Neodejdu dokud neřekneš, budu při tobě věrně stát dokud nás smrt nerozdělí. Budu tě milovat celým svým srdcem a celou svou duší. Miluju tě." ,,Edwarde a Isabello, prohlašuji vás za pana a paní Swiftovi. Můžete políbit nevěstu." Edward se nahl a políbil mě. Během polibku mě zaklonil a tiskl mě pevně k sobě. Jeho hruď mě pevně sevřela.
Postavil mě opět na nohy a otočili sme se k hostům. Maminka i Mia brečely. Jess, Toby a Hans se smáli. Všichni tleskali a usmívali se. Babičky brečely.
Po obřadu sme se přesunuli ke stolům do obrovského obýváku, kde se pronášely přípitky na podiu. Začala mamka. ,,Takže, Edwarde. Ani nevíš jak jsem šťastná, že moje holčička si vzala někoho tak skvělého jako jsi ty. Buďte spolu šťastní děti. " Další Mia. ,,Bello, jsi velmi milá a jde vidět jak moc tě můj Eddie miluje. Buďte spolu šťastní." Následovalo ještě pár lidí. Všichni to opakovali furt dokola ale i tak to bylo dokonalé. Náš první novomanželský tanec se nám povedl.
Kolem půlnoci se všichni rozešli domů a já s Edwardem se odebrali do auta, kde už na nás čekaly sbalené věci na cestu na líbánky. Rozloučili sme se s rodinama a vydali sme se na cestu. Jakmile sme dojeli na letiště, teprve mi řekl kam letíme. Do Rakouska do Evropy. Někde do středozemí na luxusní chatu u jezera. Prý patří jeho babičce a strejdovi (starostovi). Byla jsem natěšená jelikož jsem věděla že všude bude sníh, na jezeře led a budeme se koulovat a bude to nádhera. ________________________________ Moc se omlouvám za nesrovnalosti a náhlé změny v předchozí kapitole, ale až teď jsem si uvědomila v jakém ročním období jsem a špatně jsem do napsala. Moc se omlouvám ❤️ děkuji za pochopení Vaše Verča
