Taneční parket

14

,,Ať je to jak chce, tak s tím nic neudělám. V tomhle já se neorientuju. Ať udělám cokoliv, na ni nemám."
,,Bell, ale Edward tě miluje."
,,To možná ano, ale Claire je z bohaté francouzské rodiny, se kterou se Swiftovi přátelí už po generace. Obě rodiny jsou velmi vážené, angažují se v politice a umění."
,,Ale ty s Edwardem tančíš, tak je ohrom svým tanečním talentem. Třeba to pak dovolí."
,,Oni? Nikdy. Tos je neviděla. Naháněli hrůzu. A Claire? Ta by mohla na přehlídková mola."
,,Bello, on tě miluje."
,,Britt, ani nevíš, jak ráda bych byla, kdyby to bylo jen tak jednoduché."
,,Je."
,,Vidíš to zkresleně."
,,Bello a už mě neser. Musíš o něj přece bojovat."
,,Ne nemusím on proti rodině nepůjde." Zakončila jsem náš rozhovor.

Když jsem šla ráno do školy, měla jsem divný pocit. Věděla jsem, že se něco stane a taky že stalo. Přišla jsem do třídy a vedle Edwarda ona. Claire. Seděla a lísala se k němu. Byl to strašný pocit, vidět ji v jeho náručí. Bolelo to s žhnulo to ve mě. Cítila jsem, jak mě to zžírá zevnitř. Strašně ale opravdu strašně to bolelo.
,,Bells tak tady jsi. Hledal jsem tě."
,,Miku? Proč si mě hledal?"
,,Tak když jsem slyšel co se stalo mezi tebou a Bellem tak jsem se chtěl zeptat, jestli ok."
,,Jsem."
,,Nechtěla bys jít se mnou na ten ples?"
,,Hej ne. "
,,Nechci. Promiň."
,,No jak chceš." Mike odešel. Bylo mi zle. Viděla jsem ji, u něj, s ním.

Sedla jsem si vedle Britt. Slzy jsem měla na krajíčku.
,,Bell, to bude dobré." Otočila jsem se na Edwarda když tohle Britt řekla. Zrovna v tu chvíli ho políbila. V tu chvíli jsem vystřelila ze třídy, utíkala jsem a srážela všechny kolem sebe. Nedívala jsem se co se kolem mě děje, cítila jsem jen tu bolet a přes očima jsem měla obraz, obraz Edwarda a jí, jejich rty u sebe, přivřené oči. Když z ničeho nic cítím ostrou bolest na hlavě, rukou a zádech.....

,,Edwarde?..."
,,Bello jsme u tebe. Je o tebe postaráno. Neboj." Slyšela jsem mámin hlas. A pak jsem viděla jen modré stěny a opět jsem nevnímala.

,,Bello?" Je to on? Je to Edwadův hlas? Je to on.
,,Bello slyšíš mě? Vzbuď se." Lehce jsem pootevřela oči. Vypadal ustaraně.
,,C...co se stalo?"
,,Vystřelila si ze třídy jako kulomet a když jsem běžel za tebou uličkou, kterou sis prorážela, zapomněla si na schody ze školy a zakopla si a spadla. Máš otřes mozku a zlomenou ruku, ale museli ti ji operativně pospravovat."
,,Pamatuju si, že jsem utíkala, narážela do všech, a pak jen ostrou bolest a pak už nic."
,,Neboj vše bude vpohodě." Chytl mě za ruku. Naklonil hlavu k mojí ruce s něžně mě políbil. Pak zvedl hlavu.
,,Proč si vlastně začala utíkat?" Věděla jsem přesně proč, tohle k mé smůle v hlavě zůstalo.
,,Viděla jsem vás a ...nevím...víš co k tobě cítím s tohle bolelo."
,,Vím Bello, cítím to stejně. Chápu ale já ji nelíbal. Utíkal jsem hned za tebou."
,,Dobře." Usmála jsem se na něj. On na mě též. Pak se naklonil a něžně mě políbil na čelo.

Seděl u mojí nemocniční postele celé hodiny. Povídali sme si. Pomáhal mi jíst, jelikož jsem pravák a mám zlomenou pravou ruku. Hladil mě ve vlasech. Když nastal večer lehl si na malý červený gauč v pokoji a usl. Já ho jen chvilku pozorovala a pak jsem usla taky.

,,Lásko?" Hladil mě ve vlasech když mě ráno budil.
,,Ano?"
,,Snídaně do postele." Šibalsky se na mě usmál.
,,Počkej, já myslela...co Claire?"
,,Je mi to jedno. Ať si ji vezme otec. Já mám tebe." Usmál se šibalským úsměvem. Pak zvážněl.
,,Pokud mě teda ještě chceš." Zesmutněl.
,,Samozřejmě že chci hlupáčku." Věnovala jsem mu úsměv a zároveň úšklebek. Políbil mě, tentokrát na pusu.
,,Miluju tě." Zašeptal sladce do mých rtů.
,,Milulu tě." Šeptla jsem i já.
________________________________
Tak a další kapitolka je na světě, tak snad se bude líbit. ☺️❤️