Modrý kód - Roman a Zoja

3. Sněhová kalamita

Bylo mrazivé ráno, sněhu přes noc napadlo po kolena a chodníky byly jedna ledovka. Zoje se kvůli mrazu dokonce ani nepodařilo nastartovat auto. No nedalo se nic dělat, musela do práce pěšky. Byla už skoro na místě, když najednou uklouzla.

„Auuu, sakra..."

Opatrně vstala, zatnula zuby a dobelhala se na urgent, který byl naštěstí už jen o ulici dál.

Všimla si jí Lucka se kterou měla dnes sloužit.

„Zojo, je vám něco?"

„Asi mám něco s nohou, uklouzla jsem na ledu..."

„Počkejte, hned jsem zpátky."

Vrátila se k ní s vozíkem.

„Pojedeme na lůžko, pro jistotu to zkontrolujeme." Řekla mile.

Zoja, měla štěstí, ta noha byla jen naražená. A po chvilce klidu byla schopná odejít po svých.

„Děkuju, neměla jsem vás zdržovat kvůli takové hlouposti, omlouvám se."

„To je v pořádku, jsem ráda, že vám nic není."

Zoja už byla na odchodu, když na ni Lucie zavolala.

„Zojo? Mohu se vás na něco zeptat?"

Zoja přikývla.

„Proč jste vlastně tenkrát tak zmizela?"

„To by bylo na dlouhé povídání... Hlavní je, že už jsem zpátky."

„Dobře, nebudu vyzvýdat. Tak zatím a opatrně."

"Nebojte." Zasmála se Zoja a vydala se domů.

Mery Zoju na dnešek vypsala ze služby a ona neprotestovala. Znamenalo to totiž, že bude zítra sloužit s Romanem místo Matyho, který to za ni vzal dneska. Chtěla si s Romanem v klidu promluvit a omluvit se... Nikdy se do Prahy neměla vracet, teď už to věděla...

**************************************

příští část : Můžeme si promluvit?