20. Petra má průšvih

241 5 2
                                    

Zoju a Romana probudilo vyzvánění mobilu na stole. Oba usnuli až pozdě v noci, takže jim chvíli trvalo, než zjistili co to je.

„Kdo to může být takhle brzo?!” Rozčilovala se Zoja.

Roman jen něco zabručel a posadil se.
Byla to Mery...

„Na Stříbrňáku hořelo, je tam spousta zraněných, potřebují nás na urgentu.” Řekla Zoja, když položila mobil a uviděla Romanův zvědavý výraz.

„Tak rychle, jdeme.”

Bleskově se oba vypravili a nasedli do auta.

„Zojo?”

„Ano?”

„Přemýšlel jsem o jménu...”

„Lásko...” Usmála se Zoja. „Vážně budeme zrovna teď vybírat miminku jméno?”

„Máš pravdu popovídáme si o tom později.”

Jakmile byli na místě a uviděli u vchodu tři sanitky, mysleli už jen na práci.

„Tak jsme tady.” Ohlásil Roman, když doběhli na příjem.

„Super, běžte se prosím hned převléknout.” Řekla Mery značně nervózním tónem.

„Jasně, jdeme.”

Během pěti minut byli zpátky a už si přebýrali první pacienty.

„Pan Vodňan, 37 let. Středně těžké popáleniny po celém těle. Zaintubován, nereaguje.”

„Box 2, doktor Hofbauer, doktor Vilkin.”

Roman s Davidem odjeli na box a přišla řada na Zoju.

„Chlapec, lehké popáleniny na nohou a předloktích. Spontánně dýchá, při vědomí.”

„Box 1, doktorka Višněvská. Petro běž s nimi, prosím.”

Chlapec na tom nebyl tak špatně, jako ten muž co ho měli v péči Roman s Davidem. Byl ale zmatený a zřejmě v šoku.

„Jak se ti dýchá?”

„Nevím... Bylo tam... Moc kouře.” Řekl z těžka, rozkašlal a začal vzlykat.

„Sestro, dejte mu 1 mg Bromazepamu na zklidnění.”

Petra jakoby ji vůbec neslyšela. Vypadala ustaraně.

„Petro?”

„Co? Jo...”

„Klid, už to bude dobrý.” Utěšovala chlapce Zoja. Ten byl ale stále více neklidný.

„Já nechci... Ne... Nechci!!!”

„Petro, honem!”

„Už jdu...” Řekla nepřítomně.

„Tak, to by mělo zabrat.”

Něco ale nehrálo, chlapec se po chvíli sice zklidnil, jenže až moc...

„Je ti líp? Haló!!! Je v bezvědomí! Petro co jste mu to dala?!!!”

„No Bromazepam, jak jste chtěla...”

„Kolik???”

„Co? No...”

„Tak kolik, sakra?!”

„Pane bože...” Petra jakoby se najednou probrala z tranzu.

„Petro!!! Kolik jste mu toho dala???!!”

„Asi... Asi hodně.”

„Vždyť to ho může v tomhle stavu zabít!!!”

„Zástava!” Vykřikla Petra, zděšená nad tím, co právě udělala.

**************************************

příští část : Je to moje chyba!

Modrý kód - Roman a ZojaKde žijí příběhy. Začni objevovat