Modrý kód - Roman a Zoja

4. Můžeme si promluvit?

Roman se dozvěděl že slouží se Zojou teprve včera večer. Nemohl říct, že by z toho byl nějak nadšený. Od doby, co se Zoja objevila znovu na urgentu totiž, čím dál častěji vzpomínal na to jaké to bylo, když byli spolu. Jenže milovala ho vůbec někdy? Nebyla to všechno jenom jedna velká lež? Z přemítá ho vrtrhl David, který mu poklepal na rameno.

„Romane, potřebujeme tě na sále."

„Jasně, už jdu."

Roman šel operovat rád, protože tím oddálil setkání se Zojou, která musela každou chvíli už také dorazit. Na sále je čekal chlapec po pádu k kolotoče. Měl několik zlomenin a zřejmě krvácel do břicha, nebylo na co čekat.
Asi po třech hodinách byli hotový. Pacient byl stabilizovaný a vypadlo to, že nebude mít žádné trvalé následky. Celý operační tým se ale pořádně zapotil a tak si šel Roman dát kafe do automatu. Jenže jakmile zabočil za roh uviděl Zoju.

„Ahoj." Pozdravil ji odměřeně.

„Ahoj, všude tě hledám."

„Mě proč?"

„Mohli bychom si promluvit?"

„O čem chceš mluvit?"

„Prosím, je to pro mě moc důležité."

Roman se jí zadíval do očí a při tom pohledu prostě nemohl říct ne.

„Dobrá, kdy?"

„Co třeba dneska po práci."

„Fajn, počkám na tebe."

„Díky."

Služba Romanovi rychle ubíhala a pomalu se blížil večer. Se Zojou společný případ neměli, ale i tak na ní pořád musel myslet. Opravdu ho zajímalo co mu večer poví.

**************************************

příští část : Já vám nevěřím