Modrý kód - Roman a Zoja

12. Ubytovna

Zoja dnes spala na ubytovně. Roman zůstal na urgentu a tak nechtěla být v jeho bytě sama.

Byla skoro jedna hodina ráno, když ji probudily zvýšené hlasy. Nevěnovala tomu pozornost, noční hádky nebyly na ubytovně nic zvláštního. Když ale hlasy vystřídalo volání o pomoc, oblékla si župan a opatrně vykoukla na chodbu. Hluk vycházel z bytu vedle schodiště. Už, už vytahovala mobil, aby zavolala polici, když v tom najednou ztuhla... Uvědomila si totiž, že volání utichlo. Jediné co Zoja nyní slyšela byl vlastní, zrychlený dech. A pak... Se dveře od bytu vedle schodiště rozletěly, vyběhl z nich vysoký muž v roztrhaném pyžamu a začal řvát.

„Ani se nehni!!!"

Rozběhl se k ní a se zlověstným výrazem ji chytil za ramena. Zoja se bránila, vykloubyla mu ruku do zadu, jenže byl příliš silný... Vytrhl se jí, zaječel a rozmáchl se pěstí.

„Auuuu!!!"

„Co se tu sakra děje!???" Vyšel z bytu vedle další soused.

Když ho muž uviděl, pustil Zoju a běžel pryč. Cestou vykřikoval něco o pomstě... Byl úplně šílený.

„Jste v pořádku??"

„Nic mi není, ale v tom bytě někdo je, slyšela jsem, jak křičí."

Soused Zoje pomohl vstát a společně vešli dovnitř. Byl tam strašný nepořádek, všechno bylo rozházené a... V kuchyni na podlaze ležela žena...

„Volejte záchranku, hned!" Křikla Zoja.

„Jasně, záchranku... Ale já s sebou nemám mobil."

„Tady." Podala mu Zoja ten svůj. „Volejte, rychle!"

**************************************

příští část : Doktor Hofbauer