Modrý kód - Roman a Zoja

6. Druhá šance?

Roman na Zoju čekal na příjmu. Když spolu odcházeli, cítili na sobě zvědavé pohledy. Sestry se potutelně usmívali, Mery se tvářila podezřívavě a David se jejich směrem radši vůbec nedíval.

„Tak kam půjdeme?" Zeptal se Roman s náznakem úsměvu.

„Nevím, co třeba někam na skleničku."

„Dobře, ale ne do Non-stopu..."

Zoja s ním souhlasila, ani jí se tam nechtělo. Určitě by tam potkali někoho z urgentu a ona nestála o další pátravé pohledy. Sedli si tedy spolu do jedné menší restaurace poblíž Romanova bytu a objednali si víno.
Roman se Zoje díval do očí a ona se usmívala. Člověk by si nikdy nepomyslel, že se mezi nimi stalo něco špatného. Jenže pak...

„Tak o čem jsi se mnou chtěla mluvit?"

„Ty nevíš?"

„Zojo poslyš, ty jsi mi lhala. Jak mám věřit, že tohle není jenom nějaká tvoje další hra?"

„Já... Skončila jsem s výzkumem. Romane, já tě pořád miluju. Namlouvala jsem si, že jsem se sem ukryla, protože by mě tu nikdo nehledal, ale... Bylo to kvůli tobě. Nikdy jsem ti neměla lhát. Můžeš mi to prosím odpustit?"

Roman dlouhou dobu mlčel, pak ale přece jen promluvil.

„Odpouštím ti, ale nic jiného ode mě nečekej. Ne teď."

„To mi stačí, díky, že si mě vyslechnul."

Přikývl, napil se a odkašlal si.

„Tak povídej, jak se ti líbí zpátky v Rubavě?„

„Vlastně se tu po dlouhé době cítím zase v bezpečí. Vážně mi to tu chybělo. Teda až na ten stres a Váňu."

Roman se zasmál a tím jakoby se mezi nimi prolomily všechny hranice. Zbytek večera si povídali, smáli se a bylo jim spolu dobře. Tak dobře, že se Roman dokonce nabídl, že Zoju doprovodí.

„Kde teď vlastně bydlíš?"

„Na ubytovně... Zatím."

„Aha, tak půjdeme?"

Nebylo to nijak daleko, ale ulice kolem ubytovny nevypadaly zrovna vábně.

„Děkuju za doprovod a za hezkej večer."

„Není zač, dobrou noc." Řekl Roman, ale neměl se k odchodu.

Zoja k němu přistoupila blíž. Roman, ale jakoby se najednou probral z tranzu, kývl hlavou a rychle odešel. Zoja se za ním dívala dokud nezmizel za rohem.

**************************************

příští část : Za všechno můžou výzkumy