Modrý kód - Roman a Zoja

24. Lucie má podezření

Na urgentu to vypadalo, jako by se všichni zbláznili... Růžičková v jednom kuse telefonovala, David nedorazil do práce a Lucka, která byla jindy vždy plná energie, najednou seděla na příjmu s nepřítomným výrazem.

„Co se s vámi děje!? Přivezou nám pacienty!" Divila se Mery, která byla očividně jediná připravená pracovat.

„Jasně..." Hlesla potichu Lucka.

„No, alespoň někdo s tím počítá..."

„Nevíš, kde je Zoja?" Zeptala se Lucie, jakoby by ji vůbec neposlouchala.

„Šla na tu Amniocentézu... I s Romanem."

„A jo vlastně... Potřebovala bych s ní mluvit. Dáš mi vědět, až se objeví?"

„Dobře, ale nebude to jen tak, nejspíš si jí tam chvíli nechají."

Lucka se zamračila.

„Děje se něco?"

„Ne, všechno je v pořádku."

„Fajn... Tak se připrav, vezou ti pacientku."

„Karolína Podolská, 35 let. Pád na bruslích." Hlásil záchranář.

Mery rychle vstala a řekla :

„Doktorka Krutinová, box 4."

„Tak co vás bolí paní Podolská? Zeptala se Lucka, když dorazili na box."

„Hrozně mě bolí noha, paní doktorko..."

„Tak se na to podíváme."

Paní měla dost ošklivou zlomeninu stehenní kosti. Ale jinak dopadla všechna ostatní vyšetření dobře.

„Budeme vás muset operovat paní..." Oznámila Lucka s rengenovým snímkem v ruce.

„Opravdu?! A co mi je?"

„Máte zlomenou stehenní kost, takže ji budeme muset srovnat. "

„Aha... Ale budu moct normálně chodit?"

„Jistě, jen vás čeká dlouhá rehabilitace."

„Děkuju vám..."

„Není zač, uvidíme se na sále."

Když Lucka vyšla zpoza závěsu u lůžka, uviděla Romana.

„Romane!"

„Ahoj, co potřebuješ?"

„Musím mluvit se Zojou..."

„To teď nepůjde, spí."

„Aha... A řekneš mi, kde bych ji později našla?"

„Jo, leží na gynekologii."

„Díky a ještě něco..."

„Ano?"

„Půjdeš se mnou na sál?„

„Teď hned?„

„No, jo..."

„Tak dobře, jdeme."

Operace proběhla bez komplikací. Kost se jim podařilo úspěšně srovnat.

„Je ti něco? Zeptal se Roman, když přešli s Lucií ze sálu do umývárny."

„Ne, nic. Co by mi bylo?"

„Já jen, že už si meješ ruce přes deset minut..."

„A jo, nějak jsem se zamyslela..."

„Aha."

„Půjdu se podívat za Zojou, kdyby mě Mery sháněla, tak jsem na mobilu."

„Jasně... Prosímtě vyřiď Zoje, že za ní po službě příjdu."

„Dobře." Přikývla Lucka a odešla.

Chovala se divně, ale Romana napadlo, že má třeba jen strach, jak je na tom Zoja po tom vyšetření... I když proč by se teda nezeptala rovnou jeho? Nedávalo mu to smysl, ale jen pokrčil rameny a vydal se na příjem. Lucka mezitím došla na gynekologii.

„Ahoj, jak ti je?"

„Ahoj, dá se to." Usmála se Zoja.

„Chápu... A kdy budeš znát výsledky?"

„Za týden... Já se z toho čekání zblázním!"

„Neboj, malá bude v pořádku."

Zoja se nervózně pokusila o úsměv a řekla :

„Už máme jméno."

„Fakt a jaký? Povídej, jsem zvědavá."

„Ester, vybral ho Roman."

„To je krásný. Moc vám to přeju."

„Děkujeme."

Lucii ale náhle zmizel úsměv z tváře.

„Luci... Děje se něco?"

„Měli bychom si promluvit, ale nechci tě stresovat... Vážně ti je dobře?"

„Něco s Petrou? Už jsou výsledky pitvy?"

**************************************
Tak co myslíte? Chce Lucie vážně mluvit o výsledcích pitvy? Nebo je v tom něco jiného?