Modrý kód - Roman a Zoja

26. Výsledky pitvy

Když za ní Roman po službě přišel, byla Zoja bledá a bez nálady. Přeci jenom absolvovala složité vyšetření...

„Zojo, jsi v pohodě? Nestalo se nic?"

„Ne, jenom se už těším domů..."

„No dobře, tak půjdeme?"

„Můžu?" Podivila se.

„Jo, doktor říkal, že je vše jak má být a navíc maš jednoho doktora doma. "

Zoja se jen nuceně usmála a společně odešli domů.

„Půjdu hned spát, jsem unavená..."

„Dobře a nechceš, alespoň uvařit čaj?"

„Ne, děkuju, čaje jsem přepitá."

„Jasně, dobrou noc." Řekl, políbil jí na tvář a odešel do kuchyně.

Ikdyž si šla Zoja lehnout takhle brzo, skoro nespala. A ráno, vypadala tak vyčerpaně, že se Roman až vylekal.

„Zojo opravdu ti nic není? Neuraž se, ale vypadáš strašně."

„Tobě taky krásné ráno, miláčku." Řekla Zoja a snažila se vypadat normálně.

„Vážně jsi v pořádku?" Zatvářil se Roman ještě víc vyděšeně.

„Ano jsem, nemusíš se bát. Půjdu s tebou, abych zjistila, jak dopadly výsledky pitvy toho Jirky..."

„Fajn, ale pak si půjdeš domů odpočinout, slibuješ?"

„Slibuju."

Na urgentu bylo podivné ticho, dokonce i Váňa vypadal nějak zklesle.

„Zojo?"

„Ano Mery?"

„Chce s tebou mluvit primář..."

„Dobře, už jdu." Přikývla, rozloučila se Romanem a nervózně zaklepala na dveře primářovny.

„Dále. Á to jste vy, posaďte se."

„Děkuji."

„Asi tušíte, proč jsem s Vámi chtěl mluvit, že?"

„Ano, to tuším."

„Dnes ráno přišly výsledky pitvy Jirky Hrubého."

„A jak to vypadá?"

„Ten chlapec dostal zástavu dechu, po podání přílišné dávky Bromazepamu... Samozřejmě v tom hrály roli různé další faktory. Dodám Vám ty výsledky k prozkoumání"

„To ale znamená, že..."

„Ano, slečna Horvátová půjde k soudu..."

Zoje se udělalo mdlo, zatočila se jí hlava a musela se chytit oběma rukama stolu, aby nespadla ze židle.

„Je vám dobře? Nechcete trochu vody?"

„Ne, to... To bude dobré, děkuji."

"Je mi to moc líto, ale slečna Horvátová udělala neodpustilnou chybu..."

„Už jste s ní mluvil?"

„Ne, zatím ne. Jsme domluveni, že příjde za půl hodiny. A ještě něco..."

„Ano, pane primáři?"

„Bude s Vámi chtít mluvit policie..."

„Samozřejmě..."

„No dobrá, můžete jít"

Zoja za sebou zavřela dveře a snažila se, co nejrychleji zmizet. Když ale procházela kolem příjmu, uslyšela jak se baví Mery s Petrou...

„Tak běž ať nepřijdeš pozdě." Říkala zrovna Mery.

„Neboj... A víš co?"

„Co?"

„Myslím si, že to dobře dopadne, určitě to nebyla moje chyba."

„To víš, že ne, tak už běž."

Po vyslechnutí tohohle rozhovoru, bylo Zoje ještě hůř. S vypětím všech sil, se ale překonala a co nejrychleji, tak aby ji nikdo nestihl zastavit a na něco se vyptávat, se rozběhla na lékařák. Tam se zhroutila na gauč a zhluboka odechovala. Musela se dát dohromady, večer ji čekala schůzka s Markem a na tu nemohla dorazit v takovémhle stavu.

**************************************