Modrý kód - Roman a Zoja

9. Co budeme dělat?

Ukázalo se, že Romana potřebují u pacienta s velmi vážným poraněním krční páteře. Udělal vše co mohl, ale s poškozeným míchy nenadělají nic, ani ty nejlepší doktoři. Zafixovali tedy společně s Davidem obratle a zbývalo jen počkat až se pacient vzbudí.

„Ten chlap má teda smůlu." Ulevil si David.

„To má, mícha je porušena u sedmého krčního obratle... Bude rád, když pohne hlavou."

„Díky, že si nám na sále pomohl, tohle bychom se Slavíčkovou sami nezvládli."

„V pohodě. Už jdeš domů?"

„Ještě ne, mám tu nějakou práci. A ty očividně taky..." Řekl David s pohledem upřeným na příjem.

Stála tam Zoja.

„Tak jak dopadla ta akutka?"

„Špatně, radši bych o tom nemluvil..."

„Dobře a o čem chceš mluvit?"

„Třeba bych ti mohl dovyprávět ten příběh z rána. Nezajdeme někam?"

Půjdu ráda." Pousmála se. „Jen se skočím převléknout."

Roman ještě dopsal jednu operační zprávu a pak už spolu vyrazili směr restaurace. Venku padal sníh, letošní zima byla vážně studená. Setmělo se a oni kráčeli zasněženým parkem ozdobeným vánočními světílky. Bylo jim spolu příjemně, když ale dorazili na místo, Roman se zamračil. Na dveřích restaurace byla cedule s nápisem :

"Dnes z technických důvodů zavřeno..."

„Ach jo." Povzdychla si Zoja. „Co teď budeme dělat?"

Roman se jí podíval z blízka do očí. Měla tak krásné oči...

„Mám nápad."

„Jaký?"

„Tenhle." Odpověděl Roman potichu, pohladil Zoju po tváři a políbil ji.

Zaskočilo ji to, ale stoupla si na špičky a polibek mu vrátila. Potom co spolu čtyřikrát prošli celý park, ji Roman doprovodil domů. Drželi za ruce a ona cítila, že je všechno zase jako předtím. Teda skoro všechno...

**************************************

příští část : Počkej...