Vždycky jsem zbožňoval cestu do školy. Víš proč? Protože mi umožňovala s tebou trávit čas o samotě.
Každý den jsem nastoupil na vlak a ty jsi se ke mně po několika zastávkách přidal. Moc jsme spolu nemluvili. Většinou jsi si četl nebo se učil. Ale já tě aspoň mohl nenápadně pozorovat. To, jak tvoje hnědé oči ztmavly vždy, když jsi se soustředil. Jak ti tvoje uhlově černé vlasy padaly do tváře. Jak jsi si kousal ret, když jsi něčemu nerozuměl. Rozčilovalo tě to, viď?
Zajímalo by mě, jestli jsi věděl, že od tebe prakticky nedokážu odtrhnout pohled. Naprosto jsi mě uhranul. Každý tvůj pohyb mě hypnotizoval.
Chtěl jsem s tebou mluvit. Zjistit o tobě všechno. Jak by jsi reagoval, kdybych na tebe najednou promluvil? Po takové době, co jsme spolu jezdili... Zaskočilo by tě to?
Vlak už vjížděl na nádraží. Přál bych si, aby cesta byla delší. Uklidňoval jsem se myšlenkou, že máme pár společných hodin. Vlak zastavil a ty jsi uklidil sešit angličtiny. Mlčky jsme vystoupili a zamíříli ke škole.
ČTEŠ
Our Life, Our Love
Short StoryTadashi je už roky zamilovaný do svého spolužáka Rinjiho. Jednoho dne se mu naskytne možnost trávit s ním více času. Ale je vůbec možné, že by Rinji jeho pocity opětoval? A i kdyby ano, čeká je šťastná budoucnost?
