Our Life, Our Love

Přepadení

Nejdřív jsem si jich nevšiml. Nebo jsem jim spíše nevěnoval pozornost. Myslel jsem, že je to prostě parta mířící na pouť. Že jsem se pletl mi došlo až v momentě, kdy okolo nás utvořili kruh.

Bylo jich víc, než jsem si předtím všiml. Ty starší jsem asi nikdy nepotkal, ale pár mladších jsem poznal. Byli z Shunovi party. Jeho osobně jsem neviděl, ale možná jsem ho jen přehlédl. Zatímco jsem se je marně snažil spočítat, rozhodli se jednat.

Vrhli se ke mně a okamžitě mě zasypali ranami. Dělal jsem, co jsem mohl, ale neměl jsem šanci. Potyčka trvala jen pár vteřin. Měl jsem roztržený ret, po čele mi stékal pramínek krve a cítil jsem, jak se mi pod okem rýsuje monokl. I tak jsem chtěl bojovat dál, abych tě ochránil, ale chytili mě a drželi u země. V tu chvíli jsem zaslechl známý hlas.

,,Stojí vám to za to? Kdybyste byli NORMÁLNÍ, neměli bysme s váma žádnej problém. Ale to vy ne. Vy jste se prostě museli všem chlubit svou odlišností. Jste odporní." Takže tohle na nás nastražil on. A ti zmetci ho prostě slepě následovali.

Vztekle jsem zavrčel a pokusil se po něm vrhnout. Špatný nápad. Na oplátku mě opět zasypali sprškou ran. Zaslechl jsem tvůj hlas a zahlédl tě, jak se ke mně snažíš dostat. To nebylo ale to jediné, co jsem si uviděl. V mém zorném poli se cosi zablesklo. On si toho taky všiml. Šokovalo ho to, zřejmě nevěděl, že si někdo z jeho lidí přinesl nůž. Nebo to bylo možná tím, že se nůž pohyboval až příliš blízko tebe.

Na chvíli se mi zastavilo srdce. Pak se rychlost jeho tepu ztrojnásobila a já se naposled pokusil osvobodit.

A pak byla všude krev.