Setkání

121 19 1
                                    

Toho dne jsi jel domů dřív než já, protože ti odpadlo pár hodin. Potřeboval jsi si promluvit se svojí mámou, tak jsme se domluvili, že skočíš k sobě domů a potom se sejdeme ve vlaku.

Už když jsi nastupoval, došlo mi, že je něco špatně. Ruce se ti třásly a těkal jsi očima sem a tam. Ze začátku jako by jsi mě ani nevnímal, byl jsi ztracen ve svých myšlenkách. Po chvíli jsi se jakž takž sebral a aniž by jsi se na mě podíval, začal jsi mluvit.

,,Potkal jsem bráchu. Nejdřív dělal, že mě nevidí, ale pak za mnou přišel a snažil se mě ,přívést k rozumu', " pronesl jsi to tak vztekle, až jsem sebou trhl ,,Prý by se za mě pak nemusel stydět. Tvrdí, že je kvůli mně pro smích. Jako by mi na tom zálaželo."

Sedl jsem si k tobě a opřel se čelem o tvé. Tak naštvaného jsem tě nikdy neviděl. Vždy jsi bral všechno s klidem, proto mě tenhle tvůj výbuch děsil. Ale došla mi jedna věc. Navzdory tvým slovům, navzdory tvému chladnému pohledu... Záleželo ti na tom. Záleželo ti na něm.

Our Life, Our LoveKde žijí příběhy. Začni objevovat