Our Life, Our Love

Soužití

Vlastně jsme teď trávili většinu času spolu. Málokdy jsi se vracel domů, protože jsi nechtěl potkat Hiroshiho. Pořád tě bolela jeho slova.

Jedna moje část za ním chtěla znovu běžet a donutit ho změnit názor, klidně i pěstmi. Ta druhá si uvědomovala, že by to nijak nepomohlo, spíše naopak. Hádám, že ty jsi na tom byl podobně. Ani jeden z nás nevěděl, co dělat, takže jsme se chovali, jako by se nás to netýkalo. Z Hiroshiho se stalo více méně zakázané téma.

Takhle jsme žili den za dnem, jeden týden za druhým. Ve škole jsme se drželi u sebe, nebo s těmi několika lidmi, kteří byli ochotni se s námi bavit. Odpoledne jsme se většinou toulali venku. Stanovali jsme, chodili do kina, nebo se jen tak procházeli parkem. Co se večerů týkalo, sledovali jsme filmy a ty jsi u mě pak přespával.

Tak uběhly tři měsíce, během kterých jsi se s Hiroshim vídal jen minimálně a prakticky jsi žil se mnou. 

Až jednoho dne...