Hádka

115 17 1
                                    

Nevím, jak dlouho jsem se za tebou jen díval. Přišlo mi to jako hodiny, ale nemohlo uběhnout více než pár vteřin. Z transu mě vytrhl až hlas Shuna, který došel až ke mně a položil mi ruku na  rameno. S úsměvem řekl: ,,Nikdy bych nevěřil, že bys byl něčeho takového schopen, Tadashi. Ale vlastně není divu. Baví tě být středem pozornosti, viď?" To bylo vlastně po druhé, co jsem ho praštil.

Pak jsem se co nejrychleji rozběhl za tebou ven ze školy. Byl jsem daleko rychlejší než ty, takže jsem tě za nedlouho doběhl. Chytil jsem ti obě ruce a zatlačil tě ke zdi. Snažil jsi se mi vysmeknout, brečel jsi a nadával mi.

,,Hrál sis se mnou! Celou tu dobu jsi mě tahal za nos. Tak co, jsi teď spokojený?"

,,Sakra Rinji, posloucháš se vůbec?" pevněji jsem ti sevřel ruce a donutil tě se na mě podívat ,,Víš, čeho je Ami schopná. Nastražila to na nás. Přísahám, že s tím nemám nic společnýho."

,,Lžeš," vzlykl jsi a znovu se mě pokusil odstrčit.

,,Proč bych to dělal? Miluju tě a ty to víš! " Byl jsem zoufalý. Zase jsem se bál, že tě ztratím.

Ty jsi se ale najednou přestal bránit. Místo toho jsi mi zabořil obličej do hrudi a naplno se rozbrečel. Objal jsem tě a šeptal ti, jak moc pro mě znamenáš. Brzy jsi se uklidnil. Rozhodli jsme se to pro dnešek zabalit.

To byla třetí chyba.

Our Life, Our LoveKde žijí příběhy. Začni objevovat