Prozrazení

135 17 3
                                    

Přede mnou stála droboučká dívka, vypadající jako panenka. Vzhled ale klame. Byla to největší mrcha z celé školy...a taky mnou byla naprosto posedlá.

,,Tadaaaashiiii!" usmívala se a různě se nakrucovala. ,,V poslední době mě úplně ignoruješ. A může za to ten ubožák!" Sevřel jsem ruce v pěsti a chvíli vážně uvažoval, že jí praštím.

,,Proč se s ním vůbec bavíš?"

,,Co chceš Ami? "

,,Vědět, čím tě ten budižkničemu tak zaujal," zase se usmála a začala si prohlížet svoje nehty.

Ve mně vřelo. Neudržel jsem se a vyjel po ní. ,,Protože, narozdíl od vás, za něco stojí. Je milý a nemyslí pořád jenom na sebe. To vy jste k ničemu!"
Ublíženě se na mě podívala, ale pak se rozesmála.

,,Páni. Zníš jak zamilovaná puberťačka."

Vím, že jsem jí měl něco odseknout, ale já se zarazil. A ona si toho samozřejmě všimla. Chvíli mě jenom překvapeně pozorovala, ale pak se její pohled změnil na nenávistný.

,,Ale ale...to jsou mi věci... "
Najednou se otočila čelem do třídy.
,,Slyšíte to všichni?  Tadyhle Tadashi je na kluky!"

Ztuhl jsem a rozhlédl se po lidech kolem. Všichni mě sledovali, zatímco Ami pokračovala ve svém monologu.
Musel jsem pryč. Beze slova jsem se zvedl a vyběhl ze třídy.

Our Life, Our LoveKde žijí příběhy. Začni objevovat