Bratr

133 19 1
                                    

Pátek uběhl jako voda. Měli jsme pár společných hodin, skočili jsme si do města na oběd a než jsem se nadál, vystupoval jsi z vlaku a já osaměl. V klidu jsem si hodil věci domů a šel si zaběhat. Krásně mi to vyčistilo hlavu. Po asi hodině jsem se rozhodl, že je čas se vrátit. Čekal mě ale šok.

Potkal jsem tě. Vrhl jsi se mi do náruče, slzy na tvářích a přes vzlyky jsi nemohl mluvit. Dovedl jsem tě ke mně domů a rodičům oznámil, že tu zůstaneš přes noc.

Trvalo mi dost dlouho, než jsem tě uklidnil a donutil mluvit. Přiznal jsi své rodině, že ke mně chováš city. Lekl jsem se, že tě nepřijali, ale opak byl pravdou. Tvoji rodiče tě plně podpořili. Na druhou stranu Hiroshi... Naštval se. Odmítal přijmout, že je jeho bratr na kluky. Pohádali jste. Řekl ti dost hnusných věcí. Že tě nenávidí. Že tě nikdy nepřijme. Že už nejsi jeho bratr.

Nedokázal jsem nic jiného než tě držet v náruči, hladit tě po zádech a nechat tě se vybrečet. Potřeboval jsi to ze sebe dostat.

,,Bude to v pořádku," Sám jsem tomu nevěřil.

,,Všechno bude v pořádku."

Lidičky, včera jsme překonali 200 přečtení. Strašně moc vám děkuju 😊 jsem neskutečně šťastná, že má tahle povídka úspěch ❤❤❤ papa u další kapitoly

Our Life, Our LoveKde žijí příběhy. Začni objevovat