Rozhovor

173 17 0
                                    

,,Rinji? Máš chvilku?"

Otočil jsi se a moje srdce se rozbušilo tak moc, že jsi to musel určitě slyšet. Utápěl jsem se v tvých očích a úplně zapomněl na svět kolem nás. Musel jsem vypadat dost zvláštně, protože jsi se zamračil a naklonil hlavu na stranu.

,,Potřebuješ něco?"

Já se konečně vzpamatoval a došel těch pár kroků, které nás dělily. Nikdy mi nedošlo, jak drobný jsi. Musel jsi mírně zaklánět hlavu, aby jsi se mi mohl dívat do očí.

,,Mám na tebe prosbu," v duchu jsem se modlil, aby jsi řekl ano ,,Potřebuji někoho, kdo by mě doučoval fyziku. Pomůžeš mi, prosím?" nejistě jsem se na tebe podíval. Kdyby jsi mě odkopl, už bych pravděpodobně nenašel odvahu na tebe někdy promluvit.

,,Hodí se ti to dneska po škole? " Zmateně jsem se na tebe podíval.

,,To doučování," povzdechl jsi si ,,Máš po škole čas?"

Rozzářeně jsem na tebe pohlédl a přikývl. Slíbil jsi mi, že počkáš na nádraží a pak pojedeme k tobě.
Cítil jsem se jako v nebi. Budeš mě doučovat. Půjdu k tobě domů. Můžu s tebou trávit víš času. Snad o tobě i něco zjistím.

Our Life, Our LoveKde žijí příběhy. Začni objevovat