Nemohli jsme doma lenošit věčně, proto jsme po pár dnech zamířili zpátky do školy. Nechtělo se mi tam, ale jednou jsem se vrátit musel. Navíc teď, když jsem znal tvé city, jsem se neměl čeho bát. Bylo mi jedno, jestli mě ostatní přijmou, zálaželo mi jen na tobě.
Hluboce jsem se nadechl, pohlédl na tebe a vešel do budovy. Šel jsem chodbou a ty jsi se mi držel za zády. Už z dálky jsem viděl drobnou postavu mířící naším směrem. Ami.
,,No vida, koho to tu vidím? Myslela jsem,že už se tu neukážeš." Sladce se na mě usmála a pak střelila pohledem po tobě. ,,A ty...pořád se s ním bavíš? Nepřijde ti nechutný? Přece jenom... "
,,Nechutný mi přijde někdo jiný, děkuji za optání,"oplatil jsi jí úsměv a otočil se ke mně ,,Nenech si zkazit náladu. Uvidíme se po škole."
Pak jsi všem okolo vyrazil dech. Stoupl jsi si na špičky a dal mi rychlou pusu na tvář. Hned na to jsi zmizel. Ani jsem se nemusel dívat na Ami, abych věděl, že zuří. Zazvonilo a já se širokým úsměvem odešel do třídy. Pro jednou jsem měl ze školy dobrý pocit.
ČTEŠ
Our Life, Our Love
KurzgeschichtenTadashi je už roky zamilovaný do svého spolužáka Rinjiho. Jednoho dne se mu naskytne možnost trávit s ním více času. Ale je vůbec možné, že by Rinji jeho pocity opětoval? A i kdyby ano, čeká je šťastná budoucnost?
