Uprostřed noci se Hermiona cítila znovu špatně. Ještě hůř než během dne. Nevěděla, co by měla udělat. Nejspíš neexistovala jediná věc, co by jí pomohla tomu všemu porozumět. Odhodlaně se zvedla, přioblékla se a vydala se do sedmého patra. Šla chodbou, dokud nebyla natolik blízko, aby poznala, že tam Snape znovu stojí u velikého okna a hledí ven. Zastavila se, ale už se neschovávala ve stínu, stejně to bylo zbytečné. Chvíli se nic nedělo, Hermiona napjatě vyčkávala na Snapeovu reakci. Snape natočil hlavu jejím směrem, nic neřekl, pak se znovu zahleděl ven. Hermiona to brala jako povolení zůstat - v dostatečné vzdálenosti. Dokonce jí to nepřišlo hloupé, i když si byla stoprocentně jistá, že objektivní pozorovatel by tento výjev nazval minimálně bizarním. Hermiona ovšem skutečně cítila, že je tam, kde být má.
▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓
Čas plynul. Vteřiny utíkaly z přítomnosti do minulosti a přitom se zdálo, že nic nemění. V téhle jejich chvíli bylo vše přesně tak, jak mělo být. Moment usazený v perfektním místě a době. Hermiona si byla jistá, že společně sdílí něco velice důležitého. Obloha se začala rozjasňovat, Snape se napřímil a vydal se jejím směrem. Když byl od ní několik metrů, Hermiona sebrala všechnu svou odvahu a pravila: ,,Dobré ráno, pane profesore." Snape se ani na sekundu nezastavil. Pohlédl Hermioně zpříma do očí a lhostejným hlasem pronesl: ,,Dobré ráno, slečno Grangerová." Odešel, Hermiona chvíli počkala, než se taky vydala do nebelvírské věže.
▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓
U snídaně se snažila na Snapea nekoukat, proto stavěla z různých druhů ovoce věž. Ron ji pozoroval rozespale, ale když jí něco spadlo, komentoval to slovy: ,,Musíš dávat pozor, aby to na sobě drželo." Čímž Hermionu rozptyloval. Harry si tajně četl pod stolem. Ginny tajně sledovala Harryho. Hermiona vzala kousek jablka a usadila ho na hrušce, Ron líně zatleskal, Harry vzhlédl.
,,Co to je?" zeptal se. Hermiona se pyšně pousmála.
,,Věž," odpověděla. Harry nevěřícně zakroutil hlavou a vrátil se ke studování učebnice.
,,Povedlo se ti to, Mio," pochválil ji Neville, který do té doby mlčky seděl naproti a sledoval své spolužáky s pocitem, že ho považují za ,,podivína", i když jako jediný skutečně snídal, zatímco oni stavěli věže, spali, četli nebo zamilovaně sledovali Harryho. Hermiona si oddechla nad skvělým počinem a odměnila se šálkem čaje. Když šálek pokládala na stůl, přeci jen se podívala k učitelskému stolu. Snape její pohled opětoval, ale ve vteřině jeho oči sjely k talíři, na kterém měla Hermiona vyskládanou horu ovoce. Zmateně nakrčil nos a zíral na ovocnou věž. Pak tázavě pohlédl na Hermionu, ta se zastyděla a kvapně začala ovoce odkládat. Nejraději by si vynadala, protože teď ji musel považovat za blázna. Nebo hůř - vůbec ho Hermionino chování nepřekvapilo. Sama sebe zklamala velice. Když kusy ovoce z větší části snědla, pohlédla vítězoslavně směrem ke Snapeovi. Chtěla mu ukázat, že sice dělá nepochopitelné věci, ale pak je napraví. Snape tam už ale neseděl. Nevšimla si jeho odchodu, protože byla příliš zaujatá spořádáváním jídla. Plácla by se do čela, kdyby mohla.
▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓
Po snídani si Hermiona musela jít lehnout, aby se mohla utápět ve výčitkách a přemítání, jak hloupě musela vypadat. Zírala do stropu a vybavovala si Snapeovu zmatený a opovržlivý obličej. Nejraději by mu to vysvětlila, i když dost dobře nevěděla, co by na svou obhajobu řekla. ,,Víte, pane profesore, já na vás nechtěla koukat, tak jsem stavěla věž." Už ta představa byla absurdní. ,,Rozhodla jsem se, že se stanu architektkou, tak jsem vytvářela první nástin svého nového díla." To by jí Snape nevěřil. A co mu bylo vůbec do toho? Hermiona se na něj oprávněně naštvala. Neměl by ji odsuzovat, když neznal důvody stavění věže! Taky na ni nemusel vůbec koukat! Není to jeho problém, nemusí se mu zpovídat ze svých činů, nějakej Snape jí může...
,,Mio, spíš?" zeptala se Ginny. Hermiona natočila hlavu jejím směrem. ,,Já jen, že za chvilku bychom měli jít."
,,Kam?"
,,Ten piknik," objasnila Ginny. Hermiona by se znovu plácla do čela, kdyby mohla.
,,Já musím pro ten košík," zakňourala Hermiona nešťastně a vyhrabala se z postele. ,,Vyjděte s Harrym a Ronem trochu později. Nevím, jak dlouho mi to bude trvat. Aspoň to tam připravím," zadala Hermiona instrukce a Ginny odvětila, že rozumí. Oblékla si svetřík a vydala se do kuchyně. Skřítci byli přívětiví, Hermionu měli rádi, protože se zasadila o jejich práva. Do košíku dali vodu, džus, koláč, oříšky a ovoce. Hermiona poděkovala a vyšla ven z hradu. Hned u brány ji překvapil vítr, položila koš na zem a zapnula si knoflíčky u svetru. Zároveň si posteskla, že už končí léto. Pomalu sešla k jezeru.
▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓
Znuděně seděla uprostřed veliké deky. Slova ,,vyjděte trochu později" si asi Ginny přebrala po svém. Vyndala z koše šest jablek a začala je na sebe stavět. Čtyři jablka na sebe pasovala skvěle, páté a šesté jí činilo problémy. Soustředěně vybalancovávala jablko, když na ni padl stín. Konečně přišli, napadlo Hermionu. ,,Koukejte, co se mi povedlo!" zvolala a vzhlédla. Místo svých přátel však uviděla Snapea. Ten stál u deky a znepokojeně ji pozoroval.
,,Nejsem si jist, slečno Grangerová, jestli je toto skutečně hodno pochvaly. Myslím, že dítě ze školky by to zvládlo též," pravil.
,,Pane profesore, to není jak to vypadá," ujišťovala ho Hermiona.
,,Jistě. Nejste posedlá ovocem a... věžemi. To jen já na vás vždy pohlédnu ve chvíli, kdy čirou náhodou máte před sebou věž z ovoce," pronesl.
,,Já... Já... Já jsem pouze..." koktala Hermiona a snažila se přijít na vhodnou větu, která by vše vysvětlila.
,,Vaše problémy bych chtěl mít," řekl Snape a vydal se pryč. Hermiona se koukala, jak odchází a nebyla si jistá, jak se z toho celého cítí. Ani jeden z nich nepromluvil o těch dvou nocích. Asi všemu přikládala zbytečný význam.
,,Už jdeme!" ozval se Harry a radostně Hermioně ukázal, že nejsou sami. Mezi Ginny a Harrym šel Hagrid a vedle Ronovy nohy si vykračoval Tesák.
,,Paráda," hlesla Hermiona a podívala se na tu trošku jídla, které měla připravené.
