(Kočičky, přístupnost této kapitoly: 15 let, i když věřím, že jste všechny víc než informované i v nižším věku. :-D )
Hermiona zmizela v ložnici, zatímco Severus naléval dvě sklenky vína. Sobě nalil o poznání víc, přece jen byla Hermiona nezletilá. Upil značnou část, ještě než vešel do ložnice. ,,Nechci, aby sis příliš zvykala na alkohol, proto..." Uviděl ji. Ihned zapomněl, co plánoval říct. Ležela na posteli, bez oblečení. Její nahé tělo vypadalo jako socha bohyně Afrodity z bílého mramoru. Bělostná kůže byla v jejím nejtajnějším zákoutí zdobena chmýřím chloupků. Ležela na boku, nohy pokrčené v kolenou, hlavu si podpírala rukou, jejíž loket se bořil do polštáře. Nabízela se mu. Severus jako omámený přisedl na postel. Rukou putoval po Hermionině těle. Nakonec se sehnul a políbil ji na růžové rty, které se chvěly očekáváním. Prohloubil polibek, přetočil Hermionu na záda, shlížel na ni a přál si koukat po zbytek života jen a pouze na nahou Hermionu. Snažil se podpírat rukama, aby na Hermioně neležel celou svou vahou. Bál se, že by jí ublížil. Toužebně přitiskl své rty na její krk, pomalu putoval níž a níž. Pokrýval její štíhlé tělo polibky a pokaždé očekával, že se pod jeho dotekem Hermiona rozplyne. Ona tam ale stále byla. Ležela pod ním a na každý polibek reagovala tichým stenem. Hermiona své prsty zapletla do Severusových vlasů a snažila se ho popohnat. Severus si dovolil malé pousmání. Potvůrka netrpělivá, pomyslel si. Náležitou pozornost věnoval jejím ňadrům, což Hermiona vítala. Prohýbala se v zádech a její projevy byly čím dál hlasitější. A čím hlasitější její steny byly, tím víc Severus ztrácel sebekontrolu. Chtěl ji, potřeboval ji, byl už jen krůček před hranicí snesitelnosti. Až s přehnanou zbrklostí ze sebe začal strhávat oblečení. Hermiona se mu nejdřív snažila pomoct, ale jejich ruce se pletly a víc mu zavazela, než by pomáhala. Nakonec jen pozorovala, jak muž, kterého miluje, zápasí s knoflíčky u kalhot. Hermiona cítila ve své tváři horkost. Svou stydlivost však překonala, nikdy se necítila odvážnější. Oddechovala mělce a v ústech jí vyschlo. Když se Severus svlékl úplně, Hermiona nesměle sklopila zrak. Severus očekával, že se Hermiona zalekne a neměl jí to vůbec za zlé. Její slova ho ovšem velmi překvapila. ,,Prosím, pomoz mi." Její odhodlanost učit se byla úchvatná. Severus opatrně vzal její ručku do své a vedl její pohyby. Postupně ji nechal, aby to zkusila sama - a bohové! - musel přivřít oči a zaklonit hlavu. Pod jejím dotekem ztrácel všechny zábrany. Hermiona začala zrychlovat, což Severuse pohánělo blíž a blíž k vyvrcholení. Roztřesenou rukou ji zastavil.
,,P-počkej," požádal ji podivně zastřeným hlasem, který Hermiona neznala. Zněl hluboce, rozechvíval ji ten tón. Severus se musel velice přemáhat, aby zastavil vlnu rozkoše, která se v něm vzdouvala. Posunul se k jejímu klínu.
,,Miluju tě, Severusi," šeptala Hermiona. ,,Chci ti dát vše, co mám. Chci být jenom tvoje."
Políbil ji těsně vedle kyčelní kosti. Vydechl horký vzduch na její kůži. Ach, jak rád by pokračoval! Jak rád by i on jí dal vše - celou svou osobu. Jenže nemohl od Hermiony brát, když nemohl dávat. Nebylo by to správné, kdyby ji obelhal. Pokud se s ní bude někdy milovat, tak to bude poté, co bude jasné, že mají společnou budoucnost.
,,Hermiono," pravil a modlil se, aby mu odpustila. ,,Dnes se s tebou milovat nebudu." Bál se jí podívat do očí. Odtáhl se od ní. Čekal, že se s ním pohádá, sebere si své věci a uteče. Hermiona se narovnala do sedu. Přimáčkla se na Severusova záda a políbila ho na rameno.
,,Mám se ptát na důvod?" zeptala se něžně a žďuchla ho čelem do rozpálené pokožky na zadní straně krku.
,,Chci si být předtím jistý, naprosto jistý, že při tobě budu moct stát po zbytek života," odpověděl. Bylo to tak těžké přiznat, ale vyslovil to tak lehce. Nechtěl ji trápit. Hermiona Severuse objala.
,,Věřím ti. Ve všem a vždycky," řekla Hermiona.
