Hermiona kráčela potemnělou chodbou. Neměla důvod zůstávat na večírku. Snape odešel s Malfoyem, Harry je šel sledovat (ta jeho výmluva byla tak prokouknutelná). Zůstala tam sama. Sama mohla být i v dívčích ložnicích. Nebo klidně mohla být sama v knihovně. Sama mohla být kdekoliv. Jen na tom hloupém večírku sama být nechtěla. Nechtěla se cítit osaměle uprostřed davu lidí. Navíc když viděla Snapea, všechno se jí vrátilo a bylo jí do pláče. Nejraději by se odstěhovala z téhle planety, aby ho už nikdy nemusela spatřit.
▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓
Zabočila za roh, když v tom ji někdo chytil za paži a přitiskl ke zdi. ,,Co...?" vydechla vyděšeně.
,,Snad jsi mi nechtěla utýct, mrško?" zeptal se Cormac.
,,Pusť mě, Cormacu," řekla Hermiona a snažila se znít klidně, ale hlas se jí přesto chvěl strachem.
,,Já tyhle vaše holčičí hry znám," pravil a samolibě se ušklíbl.
,,Ne. Skutečně. Nelíbí se mi to. Pusť mě," opakovala Hermiona.
,,Ne, drahoušku. Už tě nikdy nepustím," zakřenil se Cormac a užuž ji chtěl políbit, když v tom od Hermiony odletěl tři metry a dopadl na zem.
,,McLaggene, místo jednoho měsíce školního trestu budete chodit celý čtvrt rok. A teď se seberte z tý země a vypadněte, než vás použiju jako raketu na měsíc," zahřměl Snape. Cormac se vyškrábal na nohy a dal se do běhu. Hermiona se usmála a zamířila k němu.
,,Moc děku-"
,,Máte vůbec nějakou hrdost?!" vyštěkl na ni. ,,Nejdřív Potter a teď tenhle blb!"
,,Co prosím?" zasyčela tiše Hermiona a zamračila se.
,,Vlastně je to vaše osobní věc, můžete se zahazovat s kým chcete," řekl a chtěl odejít, Hermiona ho však pevně chytila za paži a dotáhla ho do prázdné třídy a zabouchla dveře.
,,Děláte si ze mě srandu?! Nemám nic ani s Harrym, ani s Cormacem, ani s Ronem! Nemám nic s nikým!"
,,Jo a to vám mám věřit?" obořil se do ní Snape. ,,S jedním se objímáte při měsíčku, druhý se vás snaží zbavit nevinnosti uprostřed chodby..."
,,Tak heleďte!" skočila mu do řeči Hermiona a výhružně na něj namířila ukazováčkem. ,,Jestli mluvíte o té noci, kdy mě Harry utěšoval... Tak mezi námi nic nebylo. Vždyť je sakra zamilovaný do Ginny! A Cormac se mi nelíbí, nejsem pitomá!"
Snape na ni hleděl tiše. Uvažoval. Možná se totiž zachoval jako idiot. Nejspíš si domyslel něco trochu jinak a reagoval přehnaně. Jenže to nemohl říct nahlas. Nemohl to přiznat.
,,Tak moment..." řekla Hermiona a překvapeně pootevřela ústa. ,,Proto jste se se mnou přestal vídat?" Sakra, pomyslel si Snape, tak jí to došlo. Neodpovídal. Nemohl to popřít, ale rozhodně jí to nehodlal přiznávat. ,,Ježiši..." zašeptala a zavřela oči. ,,Proč jste takovej hňup?" Znovu na něj pohlédla, ale už ne naštvaně, místo toho se jí v očích třpytily slzy. ,,Myslíte si, že teď někoho hledám? Myslíte snad, že pro mě tohle nic neznamená?"
,,Já nevím," odvětil Snape upřímně. ,,A odpovědí se obávám." Hermioně se po tvářích rozutekly slzy, otřela si je. Pak přistoupila blíž k Snapeovi.
,,Slečno..."
,,Potichu, pane," zarazila ho. Uposlechl ji. Hermiona chytila obě jeho ruce do svých. Byl stále tak studený. Přistopila ještě blíž a položila si své čelo na jeho hruď. Stáli takhle dlouho, pak Severus pustil Hermioniny ruce. Hermiona se bála, že se od ní odtáhne, Snape však překvapivě svýma rukama Hermionu objal a přitiskl ji k sobě. Stáli v tomto tichém objetí a nechtěli se už nikdy pustit.
▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓
Odstoupili od sebe, hleděli si do očí. ,,Uvidíme se zítra večer?" zeptala se Hermiona. Snape pouze souhlasně zamrkal. ,,Stejně se mi nechce odcházet," přiznala tiše. Nemohl říct to samé, i když to samé cítil.
,,Mimochodem," řekl Snape, ,,nepochválil jsem vám šaty. Vypadáte v nich líbezně."
Hermiona se rozněžněle usmála.
,,Děkuju." Jen Snapeovi to nerozmlouvala. Jen Snapeovi to věřila. Měla už jít, ale loučení pro ni bylo těžké - skoro nemožné. Obzvlášť když ji k sobě Snape pustil, když jí nabídl svou náruč. Zvedla ruku a položila ji na Snapeovu ledovou tvář. Palcem ho hladila. Snape neucukl. Sledoval její spokojený výraz v tváři. ,,Budete mi chybět," zašeptala Hermiona.
,,Nebuďte sentimentální, slečno," řekl Snape a zamračil se. Hermiona se tiše zasmála. Odtáhla se.
,,Tak... dobrou noc, pane profesore."
,,Dobrou noc, slečno."
Hermiona zamířila ke dveřím od třídy, ale na poslední chvíli se zarazila. Otočila se a rozběhla se k Snapeovi. Vpadla mu do náruče, vší silou objala jeho tělo a pak se teprve vydala na cestu do nebelvírské věže.
