Hermiona se probudila, chvíli si četla, pak se vydala na večeři. Ve Velké síni skoro nikdo nebyl. Většina studentů i profesorů už byli doma a připravovali se na svátky. Hermiona si přesně dokázala představit, jak probíhala cesta do Londýna. Ron byl určitě s Levandulí, Harry tomu trpělivě přihlížel a přitom se utápěl v myšlenkách na Ginny, která byla v jiném kupé s Deanem. Vlastně o nic nepřišla, těchto dramat bylo lepší se neúčastnit. Hermiona si dala svařený mošt a kachnu. Cukroví si nabrala do dlaní a donesla si ho jako úlovek do prázdné společenské místnosti. Převlékla se do pohodlného oblečení a teplých ponožek. Lehla si na koberec, začarovala gramofon, aby hrál Sinatru a jeho jazzově laděné vánoční písně, a cpala se cukrovím. Nechtěla si ničím kazit náladu. Těšila se, až se za dvě hodiny vydá za Snapem. Chtěla si to čekání co nejvíc zpříjemnit, protože jinak by jí to neutíkalo a byla by netrpělivá. Kývala nohou do rytmu hudby a snila. Do dnešního dne neměla vánoční náladu, ale po včerejším zážitku se Snapem byla Hermiona docela naměkko. Musela se tomu pousmát. Mrzutý profesor měl na ni dobrý vliv. Jaká ironie! Hermiona doufala, že i ona na něj má dobrý vliv.
▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓
Hermiona se vydala k jejich místu, kam tak dlouho Snape nezavítal. Jak se tehdy trápila! Přitom za to mohlo nedorozumění. Hermiona uvažovala, jak často se něco krásného zničí pouhým nedorozuměním. Tušila, že častěji než by bylo hezké. Díkybohu se to u nich dvou vysvětlilo. Ty doby, kdy trávila večery sama byly pryč. Aspoň dokud budou mít možnost spolu trávit čas. Hermiona se modlila, aby to trvalo co nejdéle. Byť měla to žalostné tušení zahryzané hluboko v kostech. Když však uviděla Snapea, všechen její strach zmizel. Protentokrát byli v bezpečí. Snape stál na svém místě, ale když Hermionu uviděl, vydal se naproti ní. ,,Dobrý večer, slečno," pozdravil a minul ji. Hermiona zmateně zamrkala. ,,Za pár minut byste se měla vydat do sklepení," řekl, aniž by se zastavil a zmizel.
▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓
Hermiona Snapea následovala po pěti dlouhých minutách. Vstoupila do temné učebny a zavřela za sebou dveře. Snape k ní přistoupil, vzal její tváře do svých rukou a jemně ji donutil vzhlédnout. Přejel palcem po jejím spodním rtu. Hermioně se zatajil dech. Přála si, aby ji Snape políbil, ale věděla moc dobře, že to neudělá. ,,Naučím vás své znalosti," řekl a poodstoupil od ní. Vydal se k pracovnímu stolu. Hermiona ho následovala. Snape si svlékl hábit, u své černé košile si rozepnul knoflíčky u zápěstí a vyhrnul si rukávy. Hermiona ho napodobila, měla na sobě svetr, takže si pouze vyhrnula rukávy a vlasy si stáhla do culíku, aby jí nepřekážely při práci.
,,Vy u sebe vždy nosíte gumičku do vlasů?" zeptal se Snape.
,,Jistě. Nikdy nevíte, kdy vám profesor nabídne soukromé lekce," odvětila Hermiona hravě. Snape se ušklíbl. ,,Tak co mne naučíte, pane profesore?"
,,Doušek míru," odpověděl Snape. ,,Znám vás dost dobře na to, abych věděl, že víte všechny teoretické informace o tomto lektvaru. Takže se nebudeme zdržovat, rovnou se pustíme do práce. Co budeme potřebovat?"
,,Kýchavicový sirup, sedmikráskové kořínky a drcený měsíční kámen," vyjmenovala Hermiona.
▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓
,,Teď to přestaňte míchat," pravil Snape.
,,Ale ve všech učebnicích se píše..." začala Hermiona.
,,Důvěřujte mi," skočil jí do řeči. Hermiona okamžitě z kotlíku vyndala vařečku.
,,A teď?" otázala se. Snape pokrčil rameny.
,,Počkáme," odvětil prostě. Hermiona pokývala hlavou, otočila se zády ke kotlíku a opřela se o stůl. Snape přešel blíž k Hermioně a stoupl si před ni. Dlouze si pohlédli do očí. Hermioniny tváře zrůžověly. Stydlivě sklopila zrak a chytila jeho ruku. Zvedla ji výš, aby viděla na jeho předloktí. Věděla o jeho minulosti. Druhou rukou putovala po Znamení zla. Kůže byla vystouplá jako čerstvá rána nebo jako nové tetování.
,,Bolí to?" zeptala se tiše. Snape hleděl na dívku, která soustředěně sledovala jeho cejch padoucha.
,,Občas," přiznal. Hermiona ho pohladila od loktu k zápěstí a pak své prsty propletla s jeho. Podívala se mu do očí a povzbudivě se pousmála.
,,Třeba na to pomůže Doušek míru," zavtipkovala něžně.
,,Třeba," hlesl Snape. Popostoupil blíž k Hermioně, až se skoro dotýkali svými těly. Teď byla řada na Hermioně. Nahnula se, aby elegantně vklouzla do jeho objetí. Stále se však drželi za ruce. Hermiona spokojeně vydechla. Snape jí poskytoval pocit bezpečí. Chtěla takhle zůstat. Zastavit čas. Stát se sousoším. Nikdy už neodejít, nikdy Snapea nenechat jít. ,,Už to bude hotové," řekl po pár minutách Snape. Hermiona smutně zamručela, protože to znamenalo, že se budou muset pustit. Nakonec však nechala Snapea, aby od ní odstoupil. Došli ke kotlíku, Hermiona zručně uhasila plamen a oba se nahnuli nad lektvar. Barva byla dobrá, vůně odpovídající.
,,Zvládli jsme to," řekla radostně Hermiona.
,,Vy jste to zvládla," opravil ji Snape. ,,Já vám pouze občas poradil."
,,Děkuju vám. Naučíte mě něco, až se vrátím po Vánocích?"
Snape odvětil: ,,Pokud budete chtít." Hermiona kývla hlavou. ,,Pak jste vítána." Hermiona ještě naposledy objala svého profesora a rozloučila se.
