Hermiona se zastavila o krok blíž než minulou noc. Snape na ni pohlédl krátce, vnímala to jako pozdrav. Nepatrně kývla hlavou. Ticho je chránilo. Hermiona sice měla spoustu otázek, ale prolomit ticho se bála. Chovala k jejich tichu až posvátnou úctu. Stáli od sebe daleko, přesto ji objímala jeho blízkost. Bylo to chladné objetí, naplňovalo to Hermionu hlubokým zármutkem. Chtěla o tom mluvit, potřebovala vyslovit svůj strach a zmatek, věřila totiž, že by jí Snape odpověděl a ona by všechno pochopila. Přála si znát odpovědi, chtěla znát důvod svého smutku. Přesto mlčela.
▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓
,,Dobré ráno, pane profesore," pozdravila procházejícího Snapea. Opětoval její pohled, ale jeho oči bloudily v dálkách svých myšlenek.
,,Dobré ráno, slečno," odvětil sotva slyšitelným hlasem. Hermiona sledovala jeho záda a chtěla něco říct. Zastavit ho. Nemohla však nalézt slova. Odešel. Hermiona sklonila hlavu.
▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓
Hodina lektvarů byla otřesná. Hermiona odešla s pláčem, spíše utekla. Slzela už během vaření lektvaru, ale přetrpěla to. S koncem hodiny se její oči naplnily potoky slz, které už zastavit nedokázala. Schovala se na toaletách, na hodinu přeměňování nešla, celou hodinu a čtvrt probrečela. Nevěděla, co si počne. Tak nerada prohrávala, zvlášť, když nešlo o férovou hru. Najednou se v její hlavě zrodil nápad. Zvážila všechny klady i zápory, neměla vlastně co ztratit... Opláchla si uplakanou tvář a vydala se k obědu. ,,Kde jsi byla, Mio?" zeptal se Harry. ,,Měl jsem o tebe strach." Hermiona na Harryho pohlédla a už už chtěla začít křičet a plakat. Podvodník! Všechno v jejím těle řvalo po spravedlnosti. Zadržela dech, to jí pomáhalo se uklidnit.
,,Jen jsem... Nebylo mi dobře," odpověděla, sklonila zrak a soustředila se na jídlo. Na Snapea se nepodívala, přišlo jí to hloupé. Navíc musela vytvořit plán, jak se k němu dostat.
▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓
V podvečer, hodinu před večeří, si Hermiona dodělala všechny domácí úkoly, teple se oblékla a beze slova odešla ze společenské místnosti. Sešla schody až do sklepení. Natáhla ruku a zaklepala, rozhodně a hlasitě, ale hrozně se bála. Dveře se otevřely, Snape na ni pohlédl naprosto nevzrušeně. Jako by ho nepřekvapovalo, že přišla. Jako kdyby mu to bylo dokonce úplně jedno. ,,Ano, slečno Grangerová?" otázal se, když zjistil, že Hermiona sama od sebe nevydá ani hlásku.
,,Dobrý večer, pane profesore," začala Hermiona. ,,Přišla jsem za vámi, protože mám velikou prosbu."
,,Napadlo mě, že něco potřebujete. Proč byste jinak chodila, že?" odhadoval Snape poklidně. Hermiona chtěla odpovědět, že by přišla i tak, ale byla by to lež. Byla vlastně vděčná za tuto záminku, která ji donutila za ním přijít.
,,Nemohl byste mě, prosím, doučovat? Zhoršila jsem se v lektvarech a sama to nezvládnu napravit," objasnila svůj důvod návštěvy.
,,Nevím, jestli jste si toho všimla, slečno Grangerová, ale od začátku tohoto školního roku máte jiného profesora na lektvary. Měla byste tím pádem požádat jeho," pravil Snape. Hermiona si povzdechla.
,,To je právě ten problém... Mám dojem, že mě pan profesor Křiklan nemá rád a toleruje mě jen proto, že jsem Harryho kamarádka," vysvětlovala tiše. Snape podezíravě nakrčil nos.
,,Co s tím má společného pan Potter?" zeptal se, ale v jeho hlase nebyla slyšet špetka zvědavosti.
,,Harry je teď nejlepší v celém ročníku." Snape se zamračil.
,,Nevím, co tím sledujete, slečno," řekl a zamyslel se. ,,Mohla jste si vymyslet něco aspoň trochu uvěřitelného."
,,Ne, vážně," ujišťovala ho Hermiona. ,,Harry je nejlepší. Má skvělé výsledky, zatímco já jsem na tom s lektvary čím dál hůř."
,,Podivné," pronesl sám pro sebe Snape a ponořil se do mlčení. Hermiona pozorovala jeho tvář. Když s ní mluvil, byl to úplně jiný člověk, než kterého vídala po nocích v sedmém patře. ,,Vaše situace je jistě nepříjemná, já vám však nemůžu pomoci."
,,Prosím, pane profesore," hlesla Hermiona posmutněle.
,,Nemám čas na doučování. Celé dny pracuji."
,,Já ale... Já nemám nikoho, kdo by mi mohl pomoct," přesvědčovala ho Hermiona.
,,Požádejte Pottera, když je tak zručný," ukončil jejich debatu Snape. ,,Dobrou noc, slečno Grangerová." Hermiona na vteřinu zavřela oči, tíha prohry padla na její hruď.
,,Dobrou noc, pane profesore," zašeptala. Dveře se zavřely. Otřela si zbloudilou slzu z tváře.
