Hermiona položila chladný obklad na Severusovo čelo. I když měl většinu ran zhojených, stejně vypadal příšerně. ,,Gratuluji, budete žít," zavtipkovala, ale neusmívala se. Samozřejmě ji trápilo, jak se mu to mohlo stát, ale zároveň si byla víc než jistá, že nechce vědět pravdu.
,,Škoda, už jsem se těšil, jak budu odpočívat v pokoji," odvětil Severus, taky se neusmíval. Byl rád, že to nemusel Hermioně vysvětlovat. Zároveň jí chtěl ale vypovědět vše o tom, jak si někteří smrtijedi prověřovali jeho věrnost vůči Voldemortovi. Nechtěl jí lhát, ani zamlčovat skutečnost. Zároveň ovšem musel, protože by s ním Hermiona už nikdy nepromluvila. Nechtěl ji ztratit. Ne teď. Zbývalo tak málo času a Severus si chtěl společných chvil vážit a ničím je nekazit.
,,Proč vám nesehnat ředitel pomoc? Věděl přece, že se vám něco stalo, když jste nemohl dnes vyučovat."
,,Pouze jsem mu poslal sovu, nevěděl, v jakém jsem stavu," odpověděl Severus, i když si byl téměř stoprocentně jistý, že by mu Brumbál nijak nepomohl.
▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓
Lehla si k Severusovi, chytila ho za ruku a zavřela oči. ,,Co teď?" zeptal se slabě Severus.
,,Budeme odpočívat. Musíte nabrat síly," odpověděla jednoduše Hermiona. Severus se pousmál, Hermiona to bohužel neviděla.
,,Děkuji vám," řekl po chvíli. Hermiona natočila hlavu na stranu a podívala se na Severuse.
,,Není zač. Děkuju, že jste mě nechal, abych vám pomohla," odvětila.
,,Neděkuju jen za to. Děkuju, že jste se nevyptávala. Měla byste na to právo a neudělala jste to."
Hermiona trochu posmutněla. Posunula se blíž k Severusovi, objala ho kolem pasu. ,,Nechci to kazit okolnostmi. Důležité je, že jsme spolu. Podrobnosti znát nepotřebuji." Oba zmlkli a zavřeli oči. Bylo příjemné nic nedělat, jen tak ležet a nechat svět světem.
,,Nebude se po vás někdo shánět?" zeptal se Severus, když mu došlo, že není noc.
,,Ne. Harry je u ředitele, Ron je s Levandulí," odpověděla Hermiona. Letošní školní rok byla skutečně osamělá. Nebýt Severuse, nejspíš by upadla do deprese, že ji přátelé opustili. ,,A vás nebude nikdo hledat?"
Severus se pokusil o trpký smích. ,,Vhledem k tomu, že ředitel má u sebe Pottera, tak jsem jen a jen váš." O druhé ,,straně", která by se mohla ozvat, pomlčel.
,,Budeme mít domek?" zeptala se Hermiona.
,,Až utečeme z tohoto hloupého kouzelnického světa?" otázal se Severus, jestli otázce správně porozuměl. Hermiona přikývla. ,,Nechci vás zklamat, ale na domek nejspíš nebudu mít dostatek peněz. Spíš bych to viděl na nějaký byt ve starém paneláku." Hermiona zklamaně zamručela a pevněji Severuse objala.
,,Nechci byt," zakňourala.
,,Nechci být švorc," opáčil Severus. Hermiona se zasmála a štouchla Severuse do žebra.
,,Vždyť jen sníme... Proč nám nedopřejete štěstí aspoň ve snech?"
Severus se zahleděl na Hermionu, poté pravil: ,,Omlouvám se. Jaký ten domek bude?"
,,Cihlový, s ebenovými dveřmi. V přízemí bude kuchyně, obývací pokoj a pracovna. V patře budeme mít ložnici s velikou knihovnou a pokoj pro hosty."
,,Budeme si zvát návštěvy?" vyptával se Severus.
,,Pouze kolegy z práce," uklidnila ho Hermiona. ,,Nikdo jiný o nás vědět nebude. Ať se jde celý svět bodnout."
Severus se pousmál a pohladil ji po vlasech, které znovu tak omamně voněly po lesních jahodách. ,,Budu vás brát do společnosti?"
,,Občas," přitakala Hermiona. ,,Čas od času mě vezmete na divadelní představení a pak na něj budete celý zbytek večera nadávat."
,,To zní zábavně," poznamenal Severus pobaveně.
,,A každé ráno vstanete dřív než já, připravíte mi snídani. Přijdete ke mně, sehnete se a políbíte mě. A řeknete: Dobré ráno, Hermiono." Severus se přetočil a lehl si na Hermionu. Sehnul se a políbil ji.
,,Dobré ráno, Hermiono," řekl ještě se zavřenýma očima. ,,Takhle?"
,,Přesně tak," odsouhlasila Hermiona a tváře jí zrudly. ,,Přesně tak, Severusi," zopakovala a zdůraznila jeho jméno. ,,A večer..."
,,A večer tě políbím a řeknu: Dobrou noc, Hermiono," dořekl za ni a znovu ji políbil. Hermioně se zamotala hlava. Bylo těžké se pod tíhou jeho těla nepoddat touze. Nejraději by z něj shodila všechno oblečení. Místo toho jen mělce oddechovala a dožadovala se dalších a dalších polibků.
▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓
,,Prošvihli jsme oběd," poznamenala Hermiona, když se vracela z koupelny.
,,Já jsem nemocný. A ty se vymluvíš na knihovnu," pravil Severus. Hermiona si vlezla zpátky za Severusem, přitulila se a dala mu za pravdu. ,,Stejně si myslím, že si toho nikdo nevšiml," dodal a začal Hermionu hladit od žeber, přes pas a boku a pak zase zpět.
,,Díkybohu že tě mám," hlesla Hermiona. Styděla se to přiznat, ale nikoho kromě Severuse neměla. Jistě - Harry byl stále jejím nejlepším kamarádem, ale byl příliš zaměstnaný zachraňováním světa. Zato Severus tu pro ni byl.
