Hermiona celou noc uvažovala, jestli má vůbec do sedmého patra jít. Zdálo se jí, že už tam nebude vítána poté, co se odvážila ho takhle žádat o pomoc. Dokonce se domnívala, že když se tam opováží přijít, Snape se postará o to, aby byla vyloučena ze školy. Přesto, s očima rudýma od pláče, tajně odešla k nebelvírských ložnic.
▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓
Zastavila se dál než kdy dřív, o to pevněji však její nohy držely na zemi. Snape na ni pohlédl déle než kdy dřív. Očekávala, že ji zažene, vynadá jí, prokleje ji. Nic však neřekl. Jeho oči v ní pátraly. Hermiona jeho pohled opětovala, i když v ní byl jen maličký zbytek odvahy. Zadíval se do dáli noci, Hermiona sklonila hlavu a dívala se na své zavázané tkaničky.
▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓
,,Dobré ráno, pane profesore," pozdravila Hermiona. Snape se zastavil dva metry před ní a znovu na ni upřel ten pátravý pohled. Nevěděla, co v ní hledal. Možná to nevěděl ani on sám, napadlo Hermionu.
,,Nečekal jsem, že přijdete," pravil Snape.
,,A přesto tu jsem," odpověděla Hermiona. ,,Ta odmítnutá studentka, která neumí vařit lektvary, zůstala v nebelvírské věži. Tady jsem jen já. Ten profesor, který mi odmítl pomoct, zůstal ve svých komnatách. Tady jste jen vy." Snape sebou nepatrně trhl, nejspíš ho svými slovy trochu vyvedla z míry.
,,Svítá. Měla byste si jít odpočinout. Profesor Křiklan se zmiňoval, že bude dnes zkoušet na známky. Nevím, samozřejmě, co budete vařit. Jen jsem si vzpomněl na jednu zajímavost. U zvětšovacího dryáku je důležité, aby se housenky rozřezaly napříč a nechala se z nich okapat šťáva," doporučil Hermioně. Znaveně se usmála a přikývla.
,,Děkuju, pane profesore. Přeji vám hezký den." Poprvé odešla první ona.
▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓
,,Úžasné! Tentokrát, kromě pana Pottera, od kterého se to očekávalo, uvařila stejně kvalitní lektvar i slečna Grangerová," řekl Křiklan nadšeně. Hermiona pohlédla na Harryho, ten se usmál. Tentokrát mu úsměv opětovala, protože i ona tak trochu podváděla.
▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓
U oběda se Hermiona věnovala úvahám o Snapeovi. Harry uvažoval, proč se s ním vůbec nevídá Brumbál. Ginny uvažovala o Harrym a zálibně si ho prohlížela. Ron uvažoval o tom, jak je možné, že někdo vymyslel tak úžasné jídlo - pikantní kuře. Neville uvažoval, jestli se nestal neviditelným, protože si ho nikdo nevšímal. O stůl dál seděl Draco a měl strach. U stolu profesorů se zabýval myšlenkami na Grangerovou Snape. Bral to jako příjemné rozptýlení, jinak se jeho mysl stáčela jinými směry, které se mu nelíbily. Slečna Grangerová byla tím nejlepším problémem, který řešil. Pohlédl na ni, zdála se mu vzdálená, její zrak se třpytil dálkami, byla daleko a pryč. Chtěl ji k sobě přitáhnout, ne fyzicky, jen duševně. Zatoužil po tom spojení, kdy mu na pár vteřin rozuměla. Vrátil by čas jen proto, aby znovu viděl v jejím pohledu sám sebe. Tehdy to cítila, ano, tím si byl jistý, cítila, jak ztracený je. Ten úžas v jejím obličeji nemohlo nic zakrýt, vracel si to ve vzpomínkách, věděla to... Podvědomě věděla, co se děje a bála se. Bylo to od něj sobecké, ale přál si, aby tu chvíli vrátil nazpět, aby stále věděla. Ona jediná totiž mohla porozumět. Hleděl na ni a v duchu ji vyzýval, aby se na něj podívala a viděla to, co skrývá před celým světem. Prosím, prosím, podívej se, žádal v myšlenkách. Hermionou otřásl neuvěřitelný chlad, najednou, zničehonic měla pocit, že nese na hrudi břímě, se kterým jí nikdo nepomůže, o kterém ani nikdo neví... Do očí jí vhrkly slzy. Těžce se nadechla. Měla udělat něco špatného, něco hrozně špatného. Pro vyšší dobro, vyvstanulo jí v mysli. Pohlédla na Snapea a pochopila, na malou chvíli... Nešlo o ni, nebyly to její pocity, přesto věděla, že jde o něco příšerného. Něco, co se dotkne i jí. Ovlivní to všechny, napadlo ji. Pootevřela ústa, aby mohla vydechnout ten otravný vzduch v plicích. Nechtěl se už nikdy nadechnout, Hermiona cítila, jak jeho ústa odmítají přijmout nový vzduch. Nakonec se oba nadechli, tak krátce, jak jen to bylo možné. Blížila se pohroma. Vše, co Hermiona cítila, byl strach, bolest a žal... Hluboký žal. Po tvářích se jí začaly kutálet slzy. Snape ji pozoroval s kamennou tváří, přesto v jeho očích viděla něco jako omluvu.
,,Hermiono," ozval se hlas, který znávala. ,,Jsi v pořádku? Mio?" Snape zavřel oči a vše, co jí proplouvalo mozkem, zmizelo. Bolest se vytratila, stejně tak i strach. Jako kdyby to nikdy neexistovalo. Jako kdyby si to Hermiona jen vymyslela. Vše opadlo. ,,Mio?" Pohlédla směrem k hlasu. Zadívala se prázdným pohledem na Harryho, ale neviděla ho. ,,Slyšíš mě? Jsi v pořádku?" Hermiona se nadechla, ale nelíbilo se jí, jak to bylo jednoduché. Rychle zamrkala, čímž pomohla dalším slzám prchnout z očí.
,,Promiň, Harry..." vydechla Hermiona. S novým nádechem se trochu sebrala. ,,Jsem v pořádku," odpověděla a už to znělo aspoň trochu uvěřitelně.
