Severus Snape otevřel oči a několikrát krátce zamrkal do nového rána. Zhluboka se nadechl a zarazil se. Ucítil vůni lesních jahod. Otočil se na bok a uviděl původkyni té vůně. Zády k němu spala Hermiona Grangerová a její vlasy voněly jako divoký jahodník. Měl by se zajímat, jak se dostal do postele, avšak místo toho jen okouzleně vdechoval tu omamnou vůni. Natáhl se k ní a pohladil ji po vlasech. Hermiona spokojeně zamručela, otočila se a vměstnala se do jeho náruče. Nevzbudila se, spala klidně dál. Severus se bál nadechnout, nevěděl, zda ji taky obejmout. Nakonec své ruce pokojně položil na její tělo a přitiskl ji k sobě. Zavřel oči a nechal se unášet tím pocitem, že drží svou milovanou dívku v objetí.
▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓
Hermiona se probudila spokojená, odpočatá a rozněžnělá. Přimáčkla se k Severusovi a zamručela. ,,Dobré jitro, slečno," pozdravil ji hluboký hlas. Pousmála se.
,,Dobré jitro, pane," odvětila naprosto vyrovnaně. Vůbec ji netrápilo, že je v náruči svého profesora. Měla pocit, že tam patřila odedávna.
,,Brzy vás budu muset vyhnat," varoval ji jemně a přitom se jí vískal ve vlasech. Hermiona ze sebe vydala lítostivé povzdechnutí.
,,To už je skutečně ráno?" otázala se tónem, jako kdyby chtěla smlouvat. Nemohla však uprosit slunce, aby ještě na chvíli zašlo. S časem se smlouvat nedalo.
,,Bohužel," odsouhlasil Severus.
,,Děkuji, že jste mě u sebe ubytoval."
,,Děkuji, že jste mne přemístila do postele, když jsem usnul v křesle."
Hermiona se odtáhla od Severuse, aby se mu mohla podívat do tváře. Zahleděla se do jeho očí, mlčela a usmívala se.
,,Jsem šťastná," přiznala se tichounce Hermiona. Oči jí zářily nefalšovanou radostí.
,,Díky vám aspoň trochu tuším, jaký je to pocit," pravil Severus. Oči mu nezářily, ale to nemusely. Stačilo, že to myslel upřímně. Hermiona sebrala všechnu svou odvahu. Nahnula se k němu, vteřinu počkala a pak Severuse políbila. Severus ztratil všechny své zábrany. Prohloubil polibek, chytil Hermionu kolem pasu a překulil ji na záda. Chtěl v jejím náručí zemřít. Už nikdy se nehodlal odtáhnout od jejích rtů. Hermiona nejspíš jeho úvahy opětovala, protože Severuse svýma nohama objala kolem jeho boků. Severus ji hladil po stehně a druhou rukou se jí snažil rozepnout košili. Hermiona mu spěšně pomáhala. Její stud byl ten tam. Chtěla být se Severusem úplně - jako žena. Hermiona se vymanila z podprsenky. Severusovi se zatajil dech. Nikdy neviděl krásnější výjev. Její bělostná kůže vybízela k tomu, aby před ní padl na kolena a vzýval ji jako svou bohyni.
,,Jste nádherná," zašeptal Snape okouzleně. Hermiona se stydlivě usmála. Úsměv plný nevinnosti Severuse probudil. Byla ještě dítě. Studentka. Zavřel oči. ,,Zahalte se, prosím." Hermiona překvapeně pootevřela ústa. Zakryla si ňadra rukama.
,,Já... Nelíbím se vám?" zašeptala raněně Hermiona. Severus otočil hlavu na stranu.
,,Bohové vědí, jak moc se mi líbíte. Ztrácím sebekontrolu, když vás takhle vidím. To není správné." Hermiona si mezitím oblékla podprsenku a přes ni přehodila košili, zapnula jen pár knoflíčků. Vynutila si Severusův pohled.
,,Znamená to, že už se nebudeme setkávat?" otázala se Hermiona znepokojeně.
Severus Hermionu pohladil po vlasech a jemně ji políbil na rty. ,,Už bych bez vás nedokázal být. Musím vás vídat. Musím s vámi mluvit, nebo aspoň mlčet. Jen..." Severus se odmlčel. ,,Nesmím se vás dotýkat tím způsobem, jakým bych si přál... Jste mladá, příliš mladá na to, abych se vás dotýkal. Abych vás líbal. Odpusťte mi, překročil jsem hranici."
Hermiona zavrtěla hlavou. ,,Je mi sice šestnáct, ale jsem dospělá. Bojovala jsem proti smrtijedům, byla jsem v ohrožení smrti víc než mnoho dospělých, musela jsem..."
,,Já vím," skočil jí do řeči Snape opatrně. Sklopil zrak. ,,Vím o vašich schopnostech, vím o tom, čím jste si již musela projít. Nic z toho nezlehčuji. Jenže jste stále mou studentkou. To je pro mne rozhodující."
Hermiona Severuse chytila za ruku a donutila ho, aby jí pohlédl do ztrápeného obličeje. ,,Něco se stane, něco špatného. Proto jste mě k sobě pustit. Vím to, vidím to ve vašem pohledu. Řekněte mi upřímně... Máme co ztratit?" Severus přestal dýchat. Koukal se na dívku, která právě vyslovila tu důležitou informaci, která ovlivnila jejich vztah a ještě ho ovlivní. Neměli totiž co ztratit. Vše bylo předem odsouzeno k záhubě. Tím pádem měla Hermiona pravdu... Sklonil hlavu a políbil Hermionu na hřbet ruky.
,,Nechci, abyste pak litovala," přiznal tiše Severus a teprve poté jí pohlédl do očí. Hermiona se něžně usmála. Pohladila Severuse po tváři a položila své čelo na jeho čelo.
,,Nepřemýšlejte o budoucnosti. Žádná není."
