Převlékla se do noční košilky a potichu si vlezla do postele. Všechny dívky už spaly. Hermiona nedokázala usnout. Pořád přemýšlela o Snapeovi. Nedokázala ho vyhnat ze své mysli... A ani nechtěla. Byl jediným tématem k přemýšlení, který za to stál. Už nikdy nechtěla zamhouřit oči, chtěla jen napořád přemýšlet o Snapeovi. Stal se fixní ideou, neodbytnou myšlenkou, stálým bodem v její mysli. Hermiona byla racionálně uvažující dívka, ale po dnešní noci její srdce vyhrálo nad rozumem. Měla proti tomu bojovat, místo toho se Snapeovi poddala. Byla si jistá, že se něco stane. Brzy. Možná to bylo už za dveřmi a čekalo to. Něco špatného, něco ničivého. A věděla, že to souvisí se Snapem. Pokud bude stát poblíž, pohltí ji to taky. Hermiona však nedokázala ustoupit. Nemohla se Snapea vzdát. Byla rozhodnutá, i když věděla, že by ho měla nechat být. Musela být s ním. I kdyby to trvalo jen chvíli a oba to zničilo. Hermiona se napřímila do sedu. Prudce se nadechla, srdce se jí rozbušilo. Tak tohle byla láska?
▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓
Severus Snape se svlékl a vstoupil do sprchového koutu. Pustil na sebe horkou vodu. Zavřel oči a zpytoval své svědomí. Co to jen dopustil? Celý život se držel od těchto trablů dál. Úspěšně se vyhýbal citům. A teď? Teď kdy už nezbývalo mnoho času...? Teď když se mělo všechno zhroutit...? Potkala ho, když byl zranitelný. Nechal ji, aby mu život prozářila nadějí. Taková pošetilost! Nebyla žádná naděje! A brzy to zjistí i Grangerová! A bude ho nenávidět. Položil své čelo na kachličky. Zhluboka se nadechl a s výdechem ze sebe dostal něco jako bolestivé povzdechnutí. Ztratí ji. Ztratí naději, ztratí Grangerovou. A co víc? Zklame ji, zraní ji... To nechtěl. Věděl, že by se od Grangerové měl držet dál. Nepouštět ji do svého srdce. Neničit její laskavou duši. Jenže se od ní neuměl odpoutat. Teď už ne. Jeho srdce bilo zběsile. Čím víc se blížil konec tomu všemu, tím víc potřeboval mít Grangerovou po svém boku. Krev v jeho těle proudila jen pro tu křehkou dívku. Byl vážně tak sobecký? Když už nemohl Grangerovou opustit, rozhodl se aspoň ukázat jí, jaký je. Měl jedinou a jedinečnou možnost někomu ukázat, že není takový mizera. Když už byli předem určeni k zániku, tak ať to za to aspoň stojí! Ať Grangerová zahlédne aspoň část té Snapeovy skryté duše. Narovnal se a zíral před sebe s údivem. Byla to snad láska?
▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓
Hermiona byla vděčná, že ráno nemusela vstávat na vyučování. Byla vyčerpaná, příjemně a zamilovaně vyčerpaná. Vykutálela se z postele až kolem desáté hodiny. Oblékla si župan a zamířila se ohřát ke krbu ve společenské místnosti. Harry seděl v křesle a četl si v učebnici lektvarů. Když si všiml Hermiony, zaklapl učebnici a došel k ní.
,,Ahoj, Mio," pozdravil ji.
,,Ahoj, Harry," odvětila Hermiona.
,,Pojedeš stejným vlakem jako my?" zeptal se Harry. Hermiona zpanikařila. Všichni plánovali odjet na Vánoce domů toho dne.
,,Já... Já musím... Já pojedu až zítra," řekla nakonec Hermiona. Harry se zatvářil soucitně.
,,Je to kvůli Ronovi?" zašeptal starostlivě. Hermiona se zamračila a nespokojeně nakrčila nosík.
,,Nejde o Rona," odsekla přísně. Harry jí to stejně nevěřil. Poplácal ji po rameni.
,,Chápu," řekl. Hermiona by protočila oči v sloup, ale neudělala to. Vlastně to bylo snazší, když se domníval, že se její odtažitost týká Rona. ,,Nicméně mám novinku ohledně Malfoye. A potřeboval bych si o ní s tebou promluvit. V soukromí," dodal tiše. Hermiona měla už tématu Malfoy-má-něco-za-lubem plné zuby.
,,Jistě. Tak já si tě odchytnu, než budete odjíždět," slíbila Hermiona a zamířila ke krbu. Posadila se na koberec a nechala oheň, aby ji hřál.
▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓
Po obědě si musela Hermiona lehnout a dospat aspoň část probdělé noci. Tolik se těšila na večer, až se bála, že by to zaspala. Proto bylo bezpečnější uspořádat tento ,,odpolední šlofík" a vyvarovat se jakýmkoliv katastrofám. Bohužel však přitom zároveň i zaspala odjezd Harryho, který jí chtěl říct o neporušitelném slibu, díky kterému musel Snape chránit Draca Malfoye.
