"tak já vás taky opustím." řekla Daniella a odešla z pokoje. byli jsme tu jen já, Noah a Finn.
"jsem Finn," pronesl kučeravý chlapec a natáhl ke mně ruku. s opatrností jsem stiskla jeho ruku.
"jsem Cry," řekla jsem a zase se vrátila do původní polohy, oni si začali povídat a smát se.
***
"co ty Cry? měl někdo možnost?" zeptal se se smíchem Noah. pokud jsem to pochopila tak se zrovna bavili o sexu.
"ne," řekla jsem jednoduše a zvedla se. "jdu si pro pití," oznámila jsem jim a vážně jsem se šla napít.
"vrať se tam!" vyjel po mně otec. já jsem si vzala skleničku a natočila si do ní vodou.
"nemůžu se jít napít?!" procedila jsem mezi zuby. "život je 'lehký," řekla jsem a nezapomněla dát důraz na ironii ve slově lehký.
"kdyby byl lehký, tak by se tvoje matka vrátila!" vybouchl a nově otevřel ránu, která se mi po matčine zmizení otevřela. "ježiši!promiň, promiň, promiň!" začal zmatkovat. Mykla jsem rameny a otočila se k odchodu. "Omlouval jsem se ti! Ale TY jako královna světa prostě musíš mít výmluvu pro další hádku." rozhazoval všude rukama. Odešla jsem.
"Trochu hádka?" zeptal se Finn a poplácal na místo vedle něj. Pochopila jsem to a posadila jsem se tam. "Co jsi zač?" zašeptal aby to Noah neslyšel.
"Člověk."
Opravdu to nikdo, opravdu NIKDO neměl vědět.
---------------------------------------------
Ahoj? Ahoj.
Tohle je další díl. Sice teochu kratší než před tím, ale nevadí.
Jak se máte?
-Kajka💓
ČTEŠ
Sad? Sad.
Fanfiction"Maminko? Proč se neusmíváš?" zeptala se malá holčička své maminky. "Já se usmívám, ale ty to nevidíš..." její koutky se propadly ještě více dolů. Malá holčička se usmála. "Tohle je úsměv." malá holčička se pořád usmívala. "Pro tebe ano, pro mě ne."...
