*Finn*
"Já už to nevydržím!" Zaskuhrala Danielle. Pan Deep se na ní naštvaně podíval. Seděli jsme v čekárně. Ve velké bílé čekárně a ještě k tomu už 3 hodiny! "Kašlu na to!" Vykřikla Danielle a rozběhla se, mě neznámo kam.
"Stůjte!" Chodbou se ozýval křik naštvaných sestřiček. "Říkala jsem stůjte!" Slyšel jsem jen tlumené hlasy. Otočil jsem se na pana Deepa. V ruce měl obrázek, obrázek z ultrazvuku.
Asi pocítil můj pohled a otočil se na mě. Usmál se. "To je Cry," zašeptal a podal mi ten obrázek. Bylo tam zřetelný obrys malého tělíčka, jenže.. to tělíčko leželo vedle nějakého divného obrysu. Očekával jsem, že to bude její dvojče...
"To je," poukázal jsem na druhý obrys. Pan Deep se přestal usmívat.
"To je její noční můra," sice jsem ho vůbec nechápal, ale nedával jsem to na sobě znát. Jen jsem jemně přikývl a podal mu obrázek zpět.
*Cry*
"Ale pane doktore! Přeci musí být ještě jiná možnost!" Snažila se ho překecat Danielle.
"Bohužel, celé se to rozrostlo do velikosti, kdy pomůže jen operace," já jsem seděla na posteli a byla úplně mimo. Ještě před 3 měsíci mi tvrdily, že se to zlepšuje, hodně zlepšuje. A najednou se to zhoršuje? Nechápu.
"Ale tam má jenom...." začala má sestra.
"60% šanci na přežití, nemusíte mi to pořád cpát." Už jsem to nevydržela.
=====================================
Napřed omluva:
Omlouvám se, ale tento díl měl vyjít včera, ale nějak se to zvrtlo.
Jinak - měnila jsem cover. Pokud by jste byli tak hodní, tak by jste mi mohli napsat svůj názor na něj. Chybí pár hvězdiček do 100 hvězdiček... Taky chci MOC poděkovat za 600 přečtení...
Tohle je snad vše...
Ahoj u další části!
- Kiki
ČTEŠ
Sad? Sad.
Fanfiction"Maminko? Proč se neusmíváš?" zeptala se malá holčička své maminky. "Já se usmívám, ale ty to nevidíš..." její koutky se propadly ještě více dolů. Malá holčička se usmála. "Tohle je úsměv." malá holčička se pořád usmívala. "Pro tebe ano, pro mě ne."...
