"Nejsi člověk..." přimhouřil oči. Uchechtla jsem se. "Jsem vtipný?" zeptal se a šťouchl do mě prstem.
"Jasně." řekla jsem a protočila očima. Usrkla jsem si ze sklenice vody.
"Co vy si tam šeptáte?" koukl se na nás Noah a já ho zabíjela pohledem. Finn ho taky propaloval pohledem.
"Haha." řekla jsem ironicky s Finnem nastejno. Oba jsme se na sebe koukli. Plácli jsme si. Zasmála jsem se. Poprvé bez slz.
"Ty nebrečíš?" zeptal se udiveně táta, který zrovna vycházel z kuchyně. Protočila jsem očima a vzala Finna za ruku, abych ho odtáhla dříve než táta prohodí ještě něco horšího.
"Kam mě to táhneš?" zeptal se smíchem Finn na schodech.
"Daleko, hodně daleko od táty." řekla jsem a pořád ho držela. Ani nevím proč, ale bylo mi to příjemné. Propletl si se mnou prsty. Koukla jsem se na něj a on se nevinně usmál. Zatřásla jsem hlavou a dotáhla jsem ho před dveře mého pokoje. Vzala jsem za kliku a vešla do mého pokoje. Asi ho to překvapilo, a proto si pokoj prohlížel jako svatý obrázek. Pustila jsem ho a svalila jsem se na postel.
"Proč ho máš celý černý?" zeptal se a svalil se za mnou.
"Nevím, prostě se mi to líbí." řekla jsem a položila si ruce pod hlavu.
To bylo poprvé....
---------------------------------------------------------------
Ahoj? Ahoj.\
Vítáám váás u dalšíího díílu. Ano, ano vím dlouho žádný nebyl, ale... Nebudu si nic vymýšlet. Neměla jsem náladu.
Je u vás sníh? U nás joo, ale očekávám, že zítra žádný nebude....
Chcete ještě dnes jeden?
-Kajka
ČTEŠ
Sad? Sad.
Fanfiction"Maminko? Proč se neusmíváš?" zeptala se malá holčička své maminky. "Já se usmívám, ale ty to nevidíš..." její koutky se propadly ještě více dolů. Malá holčička se usmála. "Tohle je úsměv." malá holčička se pořád usmívala. "Pro tebe ano, pro mě ne."...
