"Myslíš, že jsi udělal dobře?" Zeptala se Danielle.
"Nemyslím, vím to!" Naštvaně se ozval můj otec.
"Co když se jí něco stane?" Ozve se Finn.
"Nestane a teď držte hubu!" Otráveně odpovídá otec, pak nic neslyším.
___-___
"Strašně mě deprimuje, jak tu ležíš a neprojevuješ žádné známky života," vydechla osoba.
"Pane Wolfharde, měl by jste se jít vyspat," ženský hlas se odrážel od stěn nemocničního pokoje.
"Jenom..." Snažil se tu být, co nejdéle.
"Žádné odmlouvání, kdyby se něco dělo, tak vám zavoláme," odvedla ho na chodbu. "Nashledanou," řekla nepříjemně a odešla do útrob nemocnice.
"Nashle," hlesl Finn a odešel z této budovy domů.
___-___
*Finn*
Seděl jsem v křesle s čajem, který mi udělala Daniell a sledoval jsem mobil v mých rukách. Noah a Daniell seděli na gauči a mrzutě sledovali televizi.
Všichni jsme nadskočili když se doopravdy pokojem rozezněl můj mobil. Neznámé číslo.
"Prosím?" zeptal jsem se a pohledem se kouknul na ty dva. Už nesledovali televizi, oba se na mě koukali s nadějí v očích.
"Pan Wolfhard?" Zeptal se ženský hlas.
"A-ano?" Zakoktal jsem se, bál jsem se.
"Volám ohledně vaší kamarádce Cry Deep, mohu mluvit s jejím otcem?" Z ničeho nic začal mluvit mužský hlas, který bych poznal kdykoliv. Byl to její doktor.
"Samozřejmě," hlesl jsem a rozešel jsem se do kuchyně, kde by se měl pan Deep nacházet a tak, že jo. Seděl u stolu a luštil křížovku. Odložil jsem mobil od ucha. "Volá Cryin doktor a chce mluvit s vámi," hned, jak uslyšel tyto slova, se okamžitě postavil a vyrval mi mobil z ruky.
"Ano?" Mluvil naléhavě, otočil se na mě a pohledem mě poslal pryč. Odešel jsem zpět do obýváku, kde mě zvědavě sledovali dva páry očí.
----------------------------------------
:)
-Karry
ČTEŠ
Sad? Sad.
Fanfiction"Maminko? Proč se neusmíváš?" zeptala se malá holčička své maminky. "Já se usmívám, ale ty to nevidíš..." její koutky se propadly ještě více dolů. Malá holčička se usmála. "Tohle je úsměv." malá holčička se pořád usmívala. "Pro tebe ano, pro mě ne."...
