*Finn*
Sledoval jsem ji, jak sleduje své nohy. Snažil jsem se z ní dostat, co se vlastně stalo. Docházela mi trpělivost, byl jsem tu jediný, co nic nechápal.
"Stalo," zamumlala a stále sledovala své nohy.
"A povíš mi, co se stalo?" Zeptal jsem se s nadějí v hlase. Třeba bych ji mohl pomoc. Nemohl.
"T-to bys nepochopil," zvedla hlavu a já mohl vidět její úsměv na tváři. Zaraženě jsem se na ní díval. Z očí jí vytékali slzy, ale usmívala se. "To bys nepochopil," vydechla a zase se začala dívat na své nohy.
*Cry*
Cítila jsem se trapně, tak moc trapně. Neřeknu mu to. Ne, drž to v sobě! Vážně se tu hádám sama se sebou? Usmívala jsem se. Měla jsem dobrý pocit. Nevím proč, ale cítila jsem se dobře.
"Dobře, půjdeme na to jinak. Půjdeš na tu operaci?" Řekl a cítila jsem to napětí mezi námi. Museli jsme vypadat vtipně. On stojící v rohu místnosti a já sledující své nohy s úsměvem na tváři.
"Ano, Finne. Na tu operaci půjdu." S jeho jménem jsem si pohrála na jazyku. Nevím, ale ten dobrý pocit se zvětšoval.
"Opravdu?" Zeptal se zařazeně, ale to do pokoje vešli sestřičky a doktor.
"Pane, mohl by jste prosím opustit pokoj? Potřebuji tady Cry ještě zkontrolovat." Řekl směrem k Finnovi, který jen kývl hlavou na souhlas a pokoj opustil.
"Jak se cítíte?" Zeptala se ihned sestřička. Musela jsem vypadat jako psychopat. Usmívala jsem se a sledovala své nohy.
"Cítím se, cítím se skvěle!" Zvedla jsem nadšeně hlavu a usmívala jsem se.
"Cry? Jsi v pořádku?" Zeptal se doktor.
"Jsem naprosto v pořádku," řekla jsem. Všichni si mě nedůvěřivě prohlíželi.
"Musíš postoupit ty testy, znovu," automaticky jsem si na lůžko lehla a sledovala bílý strop, dokud jsem se neocitla ve tmě.
Ve tmě, s úsměvem na tváři. Bohužel i s nezastavitelným pláčem.
----------------------
Vím, vím.... Slíbila jsem vám část včera, ale vůbec se mi do toho nechtělo.
Jako odškodné tady máte delší část než je u mě obvyklé... 😂
-Karry🙈❤
ČTEŠ
Sad? Sad.
Fanfiction"Maminko? Proč se neusmíváš?" zeptala se malá holčička své maminky. "Já se usmívám, ale ty to nevidíš..." její koutky se propadly ještě více dolů. Malá holčička se usmála. "Tohle je úsměv." malá holčička se pořád usmívala. "Pro tebe ano, pro mě ne."...
