Sečteno podtrženo případ Lei Woodové z léta 2016 se uzavřel s označením sebevražda. Všechno nasvědčovalo tomu, že Lea nebyla po psychické stránce úplně v pořádku. Policisté i psycholog to přisuzovali neschodám v rodině. Rodiče Lei se v té době zrovna začínali rozvádět. Lea jakožto jedináček to prý špatně nesla. Proto ty prášky, deprese, úzkosti.. Díky těmto poznatkům se případ rychle uzavřel. Nikdo nebral zřetel, nikdo si nepřipouštěl, že se celá situace mohla seběhnout úplně jinak. Její rodiče začali házet Leinu smrt jeden na druhého a navzájem se obviňovat kdo za to může a proč. Tím se i jejich přátelský vztah, který mezi nimi doposud panoval naprosto zbořil. Zezačátku vše vypadalo na klidný rozvod formou dohody, ale po Leině smrti se z toho stal soudní spor, který není doteď uzavřený.
I já osobně jsem se hodně změnila. Uzavřela jsem se do sebe a všechny své pocity v sobě začala "dusit", což také nebylo úplně to nejlepší. Zezačátku jsem se dokázala totálně sesypat třeba jen z toho, když někdo cizí dostal špatnou známku ve škole. A že se na mě spolužáci v tu chvíli dívali fakt divně. Každá věc mi přišla líto, nedokázala jsem se sama rozhodovat, často jsem byla hlavou v oblacích a musím uznat, že určitě alespoň půl roku po její smrti jsem byla totálně vygumovaná. Skoro nic si z té doby nepamatuju. Bývala jsem úplně mimo. Fungovala jsem jak robot. Vzpomínám si pouze na tu strašnou bolest, kterou cítím občas i teď, co zanechala obrovskou nezalepitelnou díru v mém srdci.
Nikdy jsem si nepřipustila, že by to Lea udělala. Neodešla by bez rozloučení. Nechala by alespoň vzkaz, nebo by si na sebe vzala třeba hezké šaty, protože by chtěla, aby jí v nich i pohřbili, protože její rodiče, jak je znala, by jí jistojistě navlékly do něčeho naprosto odporného. Už to mě přesvědčovalo, že se to stalo jinak. Bohužel vždy když jsem se chtěla vyjádřit k Leině smrti jsem byla odbyta, ať se v tom dál, jak říkávala mamka "nepitvám", takže jsem své pochyby nikdy veřejně nepronesla. Postupem času si vše začalo sedat do normálu a mě i okolí přesvědčilo, že to byla sebevražda nic víc. I díky práškům, které jsem v té době brala, to pro mě bylo vše přijatelnější a snesitelnější a pochyby ustaly..
Dneska snad poslední kapitola z minulosti 😝. Zítra snad vydám další kapitolu věnovanou už přítomnosti ✍️. Jak se vám zatím příběh líbí 🤔? Napište mi váš názor, ať vím jakým tempem pokračovat dál 🤗. Omluvte špatnou interpunkci a celkově hrubky. Dej si příběh do "knihovny", sledujte✌️, komentujte, hvězdičkujte ⭐ Otázky do komentářů ⬇️❤️
ČTEŠ
Noční hra..
Misterio / SuspensoNina, patnáct let stará dívka se již přes rok vzpamatovává ze smrti své nejlepší kamarádky Lei. Léto si neumí představit bez táboru, ale co přesně skrývá zvláštní vedoucí ? A dělá všechnu hrůzu na táboře vlastně on ? Jak to tenkrát bylo s Leou ?? De...
