Noční hra..

16. Kravskej vocas

NINA
Zaplatím u pokladny nemilé prodavačce a s minerálkou a čokoládou v ruce jdu pomalu k samootevíracím dveřím. K autobusu pak můžete jít sami zaslechla jsem ještě, když jsem stála ve frontě k pokladně. Projdu dveřmi a jdu směrem k autobusu.

KUBA
Rozhlédnu se kolem jestli nejede nějaké auto a pomalým krokem se blížím ke vchodu do obchodu, aby jsem ji ještě zastihl. V tom si z poza skla všimnu, že se už chystá vycházet. Trošku popoběhnu, aby mi "neutekla". Ve spěchu si ale nevšimnou obrubníku a zakopnu. Padám přímo na ní. Naštěstí svůj "let" zvládnu jakš takš zkorigovat a chytím ji akorát za ramena a zabrzdím se tak o ní.

NINA
Při pokusu o seskok z obrubníku do mě narazí jakási postava a chytne mě za ramena. Projede mnou šok a snažím se najít balanc, aby jsem se tady za chvíli neválela jak kravskej vocas. Když se vzpamatuju podívám se cizímu člověku do očí a zjišťuju, že vlastně vůbec není cizí. Je to ten Kuba myslím. Ten co se se mnou bavil u nástupu do autobusu. Minerálka se společně s čokoládou válí na zemi. Ježiš promiň vyhrkne najednou a začne sbírat ze země mé věci.

ROHOVOR NINA + KUBA
,, Nestalo se ti něco ? " zeptá se Kuba rozpačitě.
,, Asi ne, jsem v pohodě. " vykoktám ze sebe.
,, Já jsem nějak nedával pozor na cestu a zakopnul jsem a když jsem se podíval před sebe tak jsi tu stála ty. Nemohl jsem už nic dělat. Bylo to buď opřít se o tebe nebo hodit regulérní držku. Snad ti teda nevadí, že jsem tě trošku využil jako "nárazovou desku", ušklíbne se.
,, No je sice fajn, že sis neudělal bebíčko, ale mě si pořádně vyděsil ! "

KUBA
Výborně ! Dostal jsem si jí přesně tam kde jsem ji chtěl mít ! Teď se semnou bude hezky bavit a já se jí budu moct konečně zeptat.

ROZHOVOR NINA + KUBA II.
,, Vlastně jsem docela rád, že jsem do tebe narazil. Stejně jsem s tebou chtěl mluvit. A čím dřív tím líp ne ? "
,, Cože ? Proč jsi se mnou chtěl mluvit ? To jsem za tu cestu už stihla spáchat nějakou nedovolenou věc ? Já myslela že poslouchat si písničky nikoho neomezuje.. řeknu s lehce zvedlými koutky.
,, O to nejde, je mi jedno co jsi dělala v autobuse. Jestli jsi tam jedla,pila jak jsme sice na začátku zakázali nebo poslouchala mp3."
,, A o co teda jde ? " zeptám se poněkud zděšeně
,, Neviděli jsme se už někdy ? "
,, Co ? Zeptám se nechápavě. Nechtěl ses mě ještě před chvílí na něco zeptat ?
,, Vždyť se ptám. "
,, No popravdě viděli." Dneska ráno u autobusu dodávám trefně a snažím se jeho pro mě nechápající otázku zahrát s menším úsměvem do autu.
,, Neblbni ! " řekne mi se zvýšeným hlasem.
,, O co ti jde ?! Jsem tu poprvé ! Nikdy jsem tu nebyla." dodávám už také se zvýšeným hlasem.
,, Víš co ? Nech mě bejt ! Jdu do autobusu. Nebudu tady řešit nějakou minulost kdy a kde jsme se setkali. dodávám v zápětí, otočím se a odcházím.
,, Nikam nejdeš ! " ožene se a surově mě chytí za paži.
,, Ještě jsi mi nezodpověděla mou otázku ! řekne mi už tak ledovým hlasem, že se mi chlupy na pažích postaví do pozoru. Kouknu na jeho zarudlý obličej a všimnu si pulzující žíly na čele.
,, Bacha aby jsi nám tady nezkolaboval ty nerváčku. Chce něco namítnout, ale já v tu chvíli využívám sekundové nepozornosti a vytrhuji mu svoji paži z jeho sevření. Rozběhnu se směrem k autobusu a za sebou slyším pouze vzdalující se hlas řvoucí : ,, Ještě jsme neskončili holčičko. To si spolu chtě nechtě vyřídíme ! "

MAJDA
Koukám do prázdna a v hloubi duše doufám, že se autobus co nejdříve zase rozjede. Z mého koukání do blba mě najednou uhodí do očí prudký nečekaný pohyb dvou osob. Podle toho co z dálky vidím, se jedná o Ninu a Kubu. Co jí chce ? Že by se už znali ? Odkud ? Vypadalo to, na obyčejnou přátelskou debatu, ale teď to vypadá že se spíš hádají, nebo se alespoň na něčem neshodli. Oba dva mají barvu pleti spíše dočervena a zuřivě gestikulují. V jednu chvíli se Nina otočí a už už vyrazí směrem k autobusu, když v tom ji Kuba prudce chytí za paži. Co to sakra dělá ? Za celou dobu co jezdím na tenhle tábor jsem ho neviděla tak agresivního. Najednou se mu Nina zase pokusí znovu "utéct", tentokrát úspěšně. Zběsile utíká ke dveřím autobusu a Kuba za ní něco zuřivě vykřikuje. Nevím ale bohužel co, protože to přes umaštěné sklo autobusu není slyšet. Jsem ze svého zážitku celá nesvá. Je Nina v pořádku ? Co jí vlastně chtěl ? Mám obavy a zároveň i otázky na které musím znát odpověď..

Slibovaná druhá kapitola je na světě 😝 ! Jaký myslíte že bude mít Ninin rozhovor s Kubou dohru 😓 ? Dostane trest 😱 ? Pokud ano o jaký půjde 🙄 ? Napište mi do komentářů ⬇️ Omluvte špatnou interpunkci a celkově hrubky. Dej si příběh do "knihovny", sledujte✌️, komentujte, hvězdičkujte ⭐Případné tázky do komentářů ⬇️❤️