Noční hra..

17. Suchá minerálka

S lapavými dechy doběhnu k autobusu a přímo skočím do druhých dveří. Vyběhnu několik schůdků a svalím se na svou dvojsedačku. Otvírám minerálku a přitom na mě zazadu začne mluvit Majda.

,, Hej Nino, jsi v pohod.. ? "

V tu chvíli mi konečně povolí víčko na minerálce a ven začne prudce stříkat její obsah. Snažím se minerálku co nejrychleji zavřít, ale stejně jsem postříkaná a kus sedačky taky. Škoda, že je minerálka mokrá řeknu si pro sebe. V tu chvíli se Majda pronikavým smíchem připomínajícím prase rozesměje na celé kolo. Chvíli váhám jestli se směje mé hlášce, nebo mému štěstí. Nebo spíš neštěstí ?

Ještě že to není žádné sladké pití. Takhle uschnu já i sedačka a nemusel by z toho být žádný extra průšvih. To by to ale celé nesměl vidět Kuba, který právě došel do autobusu, že jo.
Neudržím se a taky se začnu smát, protože mi tahle situace přijde jak z blbého filmu. Nejdřív si zahraju na hlavní hrdinku prchající před zlým padouchem a následně mě padouch sleduje a přitom shlédne i můj trapas. Kdyby tak ten padouch neměl větší moc než já. Takhle vím, že za to jako ta hrdinka v táboře dostanu nějakou nemilou odměnu.

Teď už se nesměje jenom Majda, ale kompletně celý zadek autobusu. Jonathan s tím jeho kamarádem a Majda s Amélií. Najednou mi na klíně přistanou papírové kapesníčky značky Amelia. Ohlédnu se zpět k pobavené skupince a vidím Majdu jak mi se slzami v očích rukou naznačuje, že jsou od ní. V rychlosti poděkuju a začnu utírat aspoň to, co se dá. Zanedlouho už mám hotovo. Zrovna ve chvíli, kdy se začnou zpět vracet děti s rukama plnýma sladkostí. V rychlosti ještě svléknu mikynu a nacpu ji do horní přihrádky.

HONZA
Už sedím na svém místě, když do autobusu vtrhne ta nová. Je celá zadýchání. Nechápu z čeho. Nemusela přeci běhat ?! V táboře si běhu užije dost, tak docela nechápu co tady předvádí. Při otvírání ji celá mineráka evidentně napěněná jejim chytrým běháním vypění a celou ji postříká. Všichni se začneme smát, protože tato situace je naprosto bez východiska. Majda jí hodí kapesníky a ona začne celý nepořádek uklízet.

NINA
Po příchodu dětí si už celý autobus sedá pomalu na svá místa. Kuba se postaví do přední části a začne počítat zda někdo chybí. Když dojde až ke mě v rychlosti mi na nohy hodí zmuchalou kuličku papíru. Vezmu ji do ruky a schovám ji do dlaně. Nemám odvahu to číst, né teď. Z vedlejší sedačky vezmu čokoládu a houknu na Majdu.

,, Hej Majdo, tady máte tu čokoládu."
,, Jé díky, úplně bych na ní zapomněla ! "
,, Kolik jsme dlužný ? "
,, Za ty kapesníčky nic. "
,, Né, to nejde, tak se s tebou aspoň rozdělíme co říkáš ? "
,, Tak o kousek. " zasměju se.

Stalo se vám taky někdy něco podobného jako dnes Nině ? Mě ano a ráda se o to s vámi podělím.
V obchodě jsem si koupila dvoulitrovou kolu (myslím 😅) a když jsem si ji celá natěšená nesla domů, tak mi vypadla z ruky. Spadla na chodník, tam praskla začala se točit dokola a všude kolem z ní stříkala ta kola. Já samozřejmě nestihla uskočit, takže mě hnědá sprška neminula. Když představení skončilo, celá zlitá jsem láhev sebrala a hodila do koše. Pak už následovala jen smutná cesta domů.
Vadí vám tento styl zakončení ? Preferovali by jste spíše ukončení z minulých dílů ? Dejte mi vědět prostřednictvím komentářů prosím. Klasicky mluvte špatnou interpunkci a celkově hrubky. Dej si příběh do "knihovny", sledujte✌️, komentujte, hvězdičkujte ⭐ Otázky do komentářů ⬇️❤️