NINA
Vrátila jsem si zpět do uší sluchátka a pohodlně se opřela o opěrku. Na ušmudlané autobusové sklo začaly dopadat první kapky letního deště. Zavřela jsem si oči a naslouchala pravidelných rytmů přehrávané písničky.
Najednou jsem se trhnutím vzbudila. Celá jsem se klepala. V tu chvíli jsem nevěděla jestli hrůzou nebo zimnou. Vytrhla jsem si sluchátka z uší a odhodila je na vedlejší sedačku. Ukrutně mě bolela hlava. Automaticky jsem se za ni chytla a hned začala přemýšlet kde mám láhev s vodou. Nemám došlo mi a musela jsem se trochu pousmát. Žízeň jsem potlačila a snažila jsem se vybavit sen, který mě tak rozhodil. Byla to slátanina všech možných událostí co se dnes seběhli. Byla jsem superhrdinka ve fialovém úplém oblečku s velkým žlutým SN na hrudi. To mělo asi znamenat Super Nina. Hrozná egoistka. Nebo možná Super nudná ??
Přes oči jsem jako správný ustájený superhrdina měla fialovou pásku. Chápete ten efekt pro utajení identity. A na zádech nesměl chybět červený pláštík. Měla jsem skvěle vyvinutou rychlost. Vyběhla jsem od padoucha v tmavě zeleném obleku, který měl pravděpodobně představovat Kubu a nasadila svoji největší rychlost. Uběhla jsem ale sotva dva metry a on už mě držel ve svých spárech. Otočila jsem se a on měl místo normálního metru devadesát metrů asi pět. Stalo se z něj obrovské monstrum co mě teď drželo ve spárech. Snažila jsem se dostat pryč, ale jeho sevření bylo tak pevné, že jsem s jeho rukou ani nehla. Svíral mě pořád pevněji a pevněji. Já křičela co mi plíce dovolily. Nepomohlo to. Ani trochu. Pomalu mě rozmačkával jak kus hmyzu. Najednou jsem sebou trhla a zase jsem seděla na autobusové sedačce.
JONATHAN
Sedím na sedačce a koukám líně před sebe. Sedli jsme si na zadní pětku, aby jsme všichni měli víc místa. Po zastávce na všechny padla únava a usli i přes poměrně obrovský hluk. Únava je holt únava. Majda leží na Améliině rameni a Amélie je opřená o okénko. Já sedím přesně uprostřed, takže mám výhled na celý autobus. Vedle mě je volné místo původně myšlené pro Justu a vedle jejího místa sedí u okýnka Honza se sluchátky v uších. Já unavený nejsem. Nevím co mám dělat. Koukám jak se ti mladší baví a nadšeně diskutují o nejnovějších pohádkách v kině. Koukám i po nových tvářích, ale zezadu nepoznávám skoro nikoho. Jedinej u koho vím, že je tu stoprocentně novej je Nina. Vypadá to že spí. Taky se sluchátky v uších. Nejednou sebou ale zprudka trhne a vzbudí se. Rozhlíží se kolem sebe a docela se klepe. Bez jediného tušení že na ní koukám sebou po chvíli trhne znovu. Pořád se klepe. Asi jí je zima. Přecejenom tu fouká docela studená klimatizace. Vzpomenu si jak se polila a zvednu se. Sáhnu do horní přihrádky a vytáhnu svou mikynu. Udělám dva kroky a postavím se před její sedačku.
NINA
Vzpamatuju se, když mě najednou osloví postava stojící vedle mé sedačky.
Rozhovor NINA + JONATHAN
,, Koukám, že se celá klepeš. Na vezmi si mojí mikinu. Mě je teplo. Ty vypadáš jakože mikinku vážně potřebuješ."
,, Néé, ježiš ty ses zbláznil poklepu si ironicky na čelo. Žádnou mikynu nepotřebuju, je mi akorát. Pokusím se o přesvědčivý úsměv."
,, No vůbec tak nevypadáš, aby jsi první táborové dny nemusela strávit na marodce s Kubou v závěsu. "
,, Cože ?! To nechci no máš pravdu. Kdyby na mě někdo pořád dohlížel, tak bych se asi zbláznila. Obzvlášť Kuba. Teda né jako že by mi nějak vadil, to vůbec ne. Snažím se zachránit už tak dost pokaženou situaci. Ale chápeš být neustále kontrolována mě taky dvakrát neláká. "
,, Tak tady máš ? "
,, Co ?? Jo ta mikyna ! Dík, máš to u mě, ještě houknu za odcházejícím Jonathanem..
Po dlóóuhé době jsem pro vás sesmolila další kapitolu 😇. Dala mi poměrně zabrat. Jsem už čtyři týdny nemocná a pořád se z toho nemůžu vyhrabat 🤒. Týden jsem ležela i v nemocnici, kde se mi nálada na psaní opravdu vytratila ✍️. Teď už jsem doma a dennodenně se věnuju spíše dohánění zameškaného učiva (a že ho není málo 😑), nebo návštěvám doktorů. Slibuju, že se budu co nejvíc to půjde snažit vydávat vám alespoň tu jednu kapitolu týdně😝. Napište mi prosím do komentářů jaký den by vám vyhovoval 🙄, to nechám na vás. Omluvte dnešní úvodní obrázek, ten název se mi hodně líbit, takže jsem ráda i za to co jsem našla 😂. Chtělo to pár úprav jak v textu tak v obrázku, ale nakonec si myslím, že to nedopadlo tak špatně ne ?Omluvte špatnou interpunkci a celkově hrubky. Dej si příběh do "knihovny", sledujte✌️, komentujte, hvězdičkujte ⭐ Otázky do komentářů ⬇️❤️
ČTEŠ
Noční hra..
غموض / إثارةNina, patnáct let stará dívka se již přes rok vzpamatovává ze smrti své nejlepší kamarádky Lei. Léto si neumí představit bez táboru, ale co přesně skrývá zvláštní vedoucí ? A dělá všechnu hrůzu na táboře vlastně on ? Jak to tenkrát bylo s Leou ?? De...
