hidden scars | larry, cz překlad

Kapitola 12

Louis se vzbudil za zvuku jeho budíku. První ráno u Harryho. Tohle bude super a zároveň hrozné, pomyslel si.

Super, protože ráno s Harrym a jeho skvělým vařením. Kdo by to nenáviděl? Nikdo.

Hrozné, protože se bude těžké chovat normálně. Věděl, že nejspíš bude koktat a bude nemotorný. To bylo to, čeho se bál.

Vyhrabal se z postele a doklopýtal do koupelny. Naštěstí tam Harry nebyl. Pomyslel si, že teď sprchu nepotřebuje, takže si jen vyčistil zuby a opláchl obličej aby se trochu osvěžil.

Když vyšel z koupelny, ucítil něco lahodného z kuchyně. Věděl, že Harry dělal snídani a slyšel jak jeho žaludek kručel pro to, co dělal. Vešel do kuchyně, nevidíc nikoho. Rozlehla se v něm zmatenost nad tím, kde druhý chlapec je.

,,Harry?"zvolal Louis, koukajíc se po prázdné místnosti.

,,Harry?"

,,Baf!"

Louis zděšeně vykřikl. Rychle se otočil, s očima strachy dokořán, když se byl obličejem ke smějícímu Harrymu.

,,Panebože! To bylo tak lehký! Tvůj obličej! Tvůj obličej!" Harry se smál hlasitěji než normálně a stále tyto věty opakoval. Louis zůstal tiše stát, koukajíc se do země.

Když si Harry všiml jeho tichosti, ihned se přestal smát, znepokojen Louisem. Viděl ho v rozpacích a rozhodně nechtěl aby tohle nastalo. Ne jeho první ráno tady, vlastně vůbec.

,,Panebože! Louisi. Omlouvám se. Upřímně jsem to tak nemyslel. Nebuď smutnej. Nemyslel jsem to tak—"

Harry byl ohromený, když slyšel ten nejhezčí zvuk na světě. Nebyl schopen slov a na cokoliv reagovat. Jakoby se čas zpomalil a na světě nebylo nic jiného než on a Louis. Louis se smál. Ne tím stydlivým nebo potlačeným. Ale ryzím smíchem.

Začal si všímat věcí, kterých si dříve nevšiml. Zahlédl vrásky u Louisových očí a to, jak položil svou ruku na své břicho a jak se snažil mít kontrolu nad dýcháním, zatímco se smál.

,,Bože." Louis se snažil zklidnit. Harry by zahodil celý jeho život, jen aby slyšel ten melodický zvuk.

,,Měl bys vidět svůj obličej." řekl Louis se smíchem.

,,Takže si myslíš, že to je srandovní, co?" Harry konečně začal reagovat. Snažil se být vážný, když se ptal, ale selhal, protože se nemohl zbavit úsměvu, který způsobilo to, že byl Louis šťastný. Když přikývl, Harry si ho přehodil přes ramena, Louis křičel, ať ho dá dolů, jenže Harryho to nezajímalo.

Donesl Louise k blízkému gauči a opatrně ho na něj hodil. Nenechal Louis ani zaznamenat co se děje, jen na něj položil své dvě ruce a začal ho lechtat. Jaké překvapení; Louis byl extrémně lechtivý.

,,Přestaň! Harry! Přestaň! Já-prosím!" Louis se smál, neúspěšně se snažíc dát pryč Harryho ruce a utéct, ale Harry byl více silnější, takže proti němu neměl žádné šance.

,,Nemyslím si!" Užíval si pohled na rozzářeného Louise před ním.

,,Prosím! Harry, ne!"

,,Řekni, že se omlouváš!" zasmál se Harry.

,,Pr-promiň! Promiň! Omlouvám se!" Harry ihned odtáhl své ruce a pohlédl na Louisův usměvavý obličej. Vypadal tak nádherně, když se usmíval, měl by to dělat častěji, pomyslel si Harry. A on se o to postará.

,,Byla fajn to snídaně?" zeptal se hraně Harry.

,,Byla to ta nejhorší snídaně!" Louis se snažil odstrčit ze sebe Harryho a ten si všiml, že by se to Louisovi nepodařilo, takže se odsunul, když do něj strčil, nechtěl, aby se cítil slabě. Louis se snažil mít vážný obličej, ale selhal, když mu uteklo zachichotání. Jak roztomilé!