Louis se vzbudil po asi dvou hodinách. Protřel si oči, nepamatujíc si žádnou věc, co se stala před tím než usl. Viděl, že byl v jeho pokoji, ale nevěděl jak se sem dostal, když byl teprve v práci. Podíval se na hodiny a na okamžik vydechl. Bylo okolo sedmé hodiny odpoledne a Louis si myslel že zaspal a zmeškal práci. Šéf nebude nadšený, pomyslel si.
Vstal a líně vyšel z pokoje, slyšíc Zayna mluvit. Nejdříve si myslel, že s někým mluví do telefonu, ale pak uslyšel další hlas. Hlas, který nechtěl slyšet. Vykoukl zpoza zdi a viděl Zayna s až moc povědomou kšticí hnědých kudrlin.
,,Brzy ho to snad přejde. Prostě ho nevyděs." slyšel říkat Zayna.
,,O to se taky nesnažím. Ani toho moc neudělám a on už je vystrašený. Nevím, jak si to u něj vyžehlím, když mi nedává žádnou šanci."
,,Lehce znejistí. To je proč jsem vůči němu tak ochranářský. Nechci ho dostat do stavu, v jakém byl předtím." Zaynův hlas byl smíchaný se smutkem vůči Louisovi a poté slyšel Harryho hluboký povzdech.
,,Poslouchej, asi si nebude pamatovat, co se včera stalo, takže si nejspíš nebude pamatovat, že jsi tady byl. Brzo si vzpomene, jen mu dej čas."
,,Proč?" Harry zněl zvědavě.
,,Stává se to." pokrčil Zayn rameny.
Louis byl stále zmatený, proč je Harry tady. A proč mu tohle všechno Zayn říkal. A proč ho Zayn nevzbudil do práce, když byl jasně vzhůru. Tyhle otázky nechal Louis být a přišel k těm dvoum.
,,Co tu děláš?" zeptal se Louis vážným hlasem, přinejmenším se o něj snažil, koukajíc přímo na Harryho.
,,Louisi. Jak se cítíš?" Zayn se snažil změnit téma, ale neúspěšně.
,,Co tu dělá?" zeptal se Louis Zayna se stejným tónem, jako před tím. Harry se cítil ublíženě, protože ho Louis nenáviděl natolik, že nedokázal snést jeho přítomnost v jeho domě.
,,Louisi, takhle se s naším hostem nemluví." řekl Zayn přísně.
,,Není můj host-"
,,Jenže je můj host. Nebuď tak hrubý."
Louis nemohl uvěřit svým uším. Zayn opravdu bránil Harryho, který seděl nepohodlně, hrajíc si s prsty a kousajíc jeho spodní ret. A Zayn vedle Louise dělal to stejné.
,,Nerozumím ti, kámo. Jednou mi říkáš, ať se od něj držím dál, abych o něm byl informovaný a řekl ti, kdyby se ke mně jen přiblížil. A teď ho necháváš sedět u tebe doma a jsi s tím kurva v pohodě?!" Ke konci zvýšil hlas. Způsobilo to, že druzí dva s sebou cukli, hlavně Harry protože si myslel, že on byl ten kterého Louis hodně nenávidí a proto tak zuří.
,,Kdyby chtěl udělat něco špatného, už by to udělal. Přivezl tě domů, když jsi toho ty nebyl schopný. Dal tě do postele a počkal než usneš, nemluvě o tom, že to ty jsi mu řekl ať zůstane. Nemohl jsem odejít ze směny, takže když jsem přišel domů a viděl ho, ani nevíš jak se mi ulevilo, když jsem zjistil že on byl s tebou a ne nějaký hrozný násilník nebo něco. Technicky v zato, mu můžeš poděkovat."
,,Počkej, o čem to mluvíš? Proč jsem odešel ze směny dřív než ty?"
Zayn si povzdechl a jeho očí říkali jedno slovo. Promiň.
,,Louisi, ty...on...vyhodil tě." zašeptal Zayn and Louis se zarazil. Jak sakra?!
,,Je mi to líto, Lou."
,,Vyhodili mně? Zase?" zeptal se Louis spíše pro sebe. Teď to bylo jako kdyby Harry nebyl v místnosti, dokud ho Zayn nezmínil.
,,A myslím.. že má Harry něco, o čem by tě měl informovat."
![](https://img.wattpad.com/cover/128866446-288-k386317.jpg)
ČTEŠ
hidden scars | larry, cz překlad
أدب الهواة❝Tvé skryté jizvy se zahojí až když je vystavíš náplastem.❞ depression, selfharm All rights go to 》 @strongxlarry start; 22nd July 2018 ㅡ end;