hidden scars | larry, cz překlad

Epilog

Jestli strávíte čas čekání na svou lásku a budete v ní věřit, pracovat na ní, nutíc se si jí zasloužit, tak se k vám pravděpodobně získáte. A pokud budete mít štěstí, tak se vám vaše láska vrátí.

Harry Styles měl rozhodně štěstí, že získal svou osmi, skoro až devíti letou lásku. Občas po nocích brečel, přemýšlejíc nad tím, jak krutý k němu osud musel být, že ho donutil se zamilovat do někoho, kdo nevěděl ani o jeho existenci, jak hrubý jeho životu na jeho malou duši byl. Bylo mu jen třináct, když měl nevinný malý crush na chlapce, který žil naproti němu. Uteklo pár let a ten pocit rostl aniž by nad tím měl kontrolu a poté se ten chlapec náhle vypařil. Jeho srdce ho tak bolelo.

Další pět let strávil s obrovským kamenem kryjícím jeho srdce, obdivujíc každý pár, který viděl, nesnášejíc svůj osud za to, že s ním hrál takhle krutou hru. Poté náhle zjistil, že mu odešla i jeho sestra. To bylo pro sedmnácti letého chlapce už dost.

Čas bolest nehojí, jen ji potlačuje. Ale když se zmáčkne spoušť, daná bolest vystřelí a je smrtelná. První bolest, láska, druhá bolest, sestra. Moc se bál té třetí.

Právě teď těch devět let bylo jen vzpomínkami, tmavými a krutými vzpomínkami. Myslel si, že ať už je jeho sestra kdekoliv, tak se má lépe. Nebo se spíše modlil, že to tak je. A láska jeho života? No, řekněme, že byl dost inteligentní na to, aby nebyl zbabělec před těmi pár lety. Ano, před pár lety.

Už to bude skoro pět let, co se Harry lásky svého života na to, zda-li se nestane jeho přítelem. Skoro pět let od toho, co svého chlapce zachránil od jeho ho pronásledujících myšlenek. Skoro pět let od toho, co život svého přítele naplnil barvami a snažil se z něj co nejvíce odstranit tu temnotu.

To ráno ležel na posteli, zírajíc na strop, jedna ruka pod jeho hlavou a ta druhá kolem těla jeho spícího přítele. Nemohl bohu více než jen poděkovat za to, co se jen stalo od toho dne, kdy se rozhodl, že posbírá všechnu svou kuráž a promluví na něj. Od té doby se pro něj a Louise dosti změnilo.

Po dvou letech jejich vztahu se k Harrymu Louis už trvale nastěhoval.  Zayn ale nežil sám. Také byl už tři roku ve vztahu se svou přítelkyní, nesoucí jméno Maria, která s ním momentálně žila. Louis a Anne řekli Harrymu, jak se poprvé poznali a skvěle si sedli. Anne byla vážně vděčná, že Louis Harrymu tak moc prozářil život a jako matka, to dostatečně stačilo k tomu, aby i ona byla šťastná.

Louis měl hodně špatných momentů, posílajíc ho kvílení pryč, ale Harryho slova byla jako magie. Naposledy, co se toto stalo na Harryho křičel, plakal, žádal o pomoc.

,,Nechce to odejít!" plakal Louis.

,,Odejde to, zlato. Ono - "

,,Neodejde! Harry, já nemůžu! Říká mi to, abych to udělal! Nechci to udělat! Zastav to! Prosím! Zastav to!"

Ten pohled nebyl zrovna něco, co by Harry chtěl viděl, takže dostal nápad. Šel do koupelny, vzal své holítko a vytáhl z něj žiletku a přinesl ji k třesoucímu se Louisovi.

,,Tady, zlato." řekl, dávajíc Louisovi svou vlastní ruku a žiletku.

,,Dej to ode mě pryč! Zbláznil si se?!" Louis se odsunul pryč.

,,Kotě, poslouchej. Chci aby sis vzal tohle a mou ruku. Kdykoliv budeš mít tu potřebu se říznout, můžeš říznout mě jak moc jen budeš chtít, jak moc jen budeš potřebovat na utěšení té bolesti. Ano?"

Louis myslel, že z toho co Harry řekl omdlí. ,,N-ne. Nikdy bych ti takhle nemohl ublížit."

,,Ta bolest je v každém případě stejná, lásku." Otevřít oči, to bylo to, co Louis právě potřeboval. Složil se na zem, zatímco ho Harry držel pevně ve svém náručí a vždy, když měl Louis takovýto moment, představil si Harryho, jak mu tato slova říká a to stačilo k tomu, aby vše přestalo.