hidden scars | larry, cz překlad

Kapitola 6

,,Takže, co máš dnes v plánu dělat?"

Louis si jen povzdechl. Už nadále neměl svou práci, což znamenalo, že neměl nic, čím by se mohl zaneprázdnit. A zaneprázdněný Louis je lepší než ten, který by se zhroutil, protože by celý den neměl nic na práci a to by ho nutilo přemýšlet o jeho životě.

,,Chceš, abych po práci šel a podíval se jestli někde někoho neshání?"

,,Ne. Udělám to sám. I tak ale děkuju."

,,Jen mi dej vědět, jestli potřebuješ pomoct. Vždy tu jsem pro tebe, víš že?"

,,Vím." usmál se Louis.

Zayn se vydal do práce, nechávajíc Louise za sebou. Aby byl upřímný, nechtěl ho nechat samotného, ale neměl na výběr. Nemohl ho jen tak přivést do práce a nechat ho tam sedět. Plus ho tam nechtěl vodit a připomínat mu, co se událo. Jeho doba v kavárně nebyla tak dobrá.

Poté co Zayn odešel do práce, zůstal Louis sám. Uběhlo pár dní ode dne kdy byl vyhozen, taky od doby kdy viděl naposleey Harryho. Harry se neukázal, protože se bál, jaká by mohla být Louisova reakce. V ten moment chápal, že byl Louis na pokraji zhroucení takže neměl na výběr, ale přijmul Harryho pomoc. Ale teď Harry věděl, že mu je líp a bál se, že kdyby za ním přišel, vyhodil by ho, stále se jej bojíc a vše okolo. Harry si trochu uvědomil, že Louis skutečně tiše čekal, až ho navštíví.

Louis netušil o tom, že Zayn s Harrym jsou v kontaktu každý den. Harry se Zayna vždy ptal na Louise: jak se má,  jestli je v pořádku, jestli se přes to přenesl. Víte, prostě měl starost. A Zayn si nemohl pomoct, ale Harryho si oblíbil. Byl jediný, který kdy byl znepokojen Louisem a to byla jediná věc, kvůli které dostal Zaynův souhlas se dostat k Louisovi.

Louis si stále nevšiml, že k němu Harry chová nějaké city. Nikdo mu nic neřekl a ani by nečekal, že by se tohle stalo někdy v blízké budoucnosti. Poslední věc kterou Harry chtěl, bylo znovu chlapce vyděsit.

Louis přemýšlel, když se procházel po okolí, které pro něj bylo stále nové. Nasadil si kabát a obul si své boty, vycházejíc ven, chladný vánek ho udeřil do tváře a cuchal mu vlasy. Rozhodl se o parku a kráčel určitým směrem, kopajíc do malých kamínků, které ležely na cestě.

Když dorazil na místo, obdivoval výhled, hledajíc prázdnou lavičku k sezení. Lidé kolem byli s rodinami nebo přáteli nebo milovanými. Bohužel Louis neměl ani jedno z těchto věcí, pomineme-li Zayna a možná i Harryho. To ho donutilo si povzdechnout, hlavně z lítosti.

Nějakou chvilku sledoval lidi, vůbec netušíc, že jej někdo přes park sleduje. Znělo to strašidelně, ale už víte, jak Harry pracuje. Jen šel na čerstvý vzduch a štěstí pro něj, viděl sedět Louise na jedné z laviček nedaleko od té, kde seděl on sám. Napadlo ho, že by šel za ním a překvapil ho, ale bál se, že by Louis utekl. Viděl, jak se Louis zhluboka nadechl a sklopil pohled do svého klína. Nepodíval se nahoru několik sekund a poté si protřel oči. V ten moment se Harry zvedl, téměř nedobrovolně.

Když k němu dorazil, odkašlal si.

,,Louisi?"

Louis zvedl pohled, okamžitě rozpoznal ten hlas. Slzy mu netekly po tvářích, neviděl rozmazaně, takže doufal, že neměl slzy v očích. Pro něj štěstí, že Harry nevěděl, že plakal. Alespoň si to myslel.

,,Jsi v pořádku?" Harry hodně váhal

,,Jo." Na Harryho tváři se po odpovědi objevil úsměv.

,,Můžu..můžu umm..." Harry poukázal na prázdné místo vedle Louise, Louis si na pár sekund vybavil jak se k němu Harry zachoval a přikývl, nekoukajíc jinam než do jeho klína.