hidden scars | larry, cz překlad

Kapitola 17

Odtáhli se od sebe a Louis se trochu zavrtěl, protože tohle se mu nikdy nestalo. Upřímně, ještě nikdy nikoho nepolíbil. Nikdy k nikomu nemluvil bezdůvodně. Vždy si všechno nechával pro sebe, nikdy neměl nikoho s kým by to sdílel. Takže kdyby se to co se málem stalo stalo, Harry by byl prakticky jeho první pusa. A bude bezpečné říct, že Louis to tak chtěl.

Harry se odvrátil a vytáhl z jeho kapsy telefon, nadávajíc v jeho hlavě, protože právě teď si šel pro něco, co chtěl celé ty roky. Nepohodlně se koukl na svůj telefon, zahanben že zničil takový moment. Na displeji bylo 'Zayn'.

,,Je to Zayn." řekl Harry Louisovi. ,,Reproduktor?" zeptal se.

Louis jen pokrčil rameny, nechtěl být navíc v dvoustranné konverzaci. I přes to dal Harry reproduktor.

,,Ahoj."

,,Harry! Kde je sakra Louis? Volal jsem mu, ale on to nezvedá!" Harry vzhlédl, vidíc jak Louis prohledává kapsy, ale mobil nenašel. ,,Kde je? Děje se něco?" začal Zayn, aniž by odpověděl na 'ahoj'. Zněl zuřivě.

Louisovo srdce se zastavilo, protože tohle bylo poprvé, co viděl z jiného úhly pohledu jak moc má Zayn starost.

,,Zayne. Uklidni se. Je se mnou."

,,Je v pohodě? Stalo se něco? Proč mi nebere telefon?"

Harry se podíval na Louis, který teto pohled znal. Byl to ten, který se ptal jestli Zaynovi říct o málem incidentu ráno, nebo ne. Louis zavrtěl hlavou, s vystrašeným pohledem. Harry pevně držel jeho ruku, přikyvujíc

,,Ne, nic se nestalo. Je v pohodě. Jeho telefon prostě jen není v pokoji, toť vše." Harry zněl nenuceně, věrohodně.

,,Můžu s ním mluvit?" Zayn zněl zoufale.

,,Jo, tady." Harry kývl na Louise, předtím než kolem něj obmotal paže, přitahujíc si ho blíž z sobě. Upokojovalo ho to.

,,Ahoj, Zayne."

,,Louisi! Panebože! Ty jsi mě vyděsil! Už to nikdy nedělej! Volal jsem ti celkem šestkrát a bez odezvy!"

,,Promiň, Zayne. Harry a já jsem jen... mluvili v jiné místnosti." Louis ani nezmínil co se stalo, ale i tak nemohl zastavit červeň, co se nahrnula do jeho tváří.

,,Je s tebou za dobře? Jsi v pořádku?" Zayn byl tím ochranářským přítelem jakého znal. Harry tu otázku neřešil.

,,Jo. Jo, je."

,,To jsem rád. Kdy se přiznáš?"

,,Co?" Louis v rozpacích zbledl.

,,Že se ti líbí."

Harry se pro sebe usmál. Louis o něm mluvil se Zaynem a to byl tak skvělý pocit.

,,Uh..."

,,Já vím, já vím. Stydíš se. Nebo není ta správná doba. Nebo cokoliv. Nechci tě tlačit. Jen ať víš, že jsem tady, až budeš potřebovat pomoc." Harry se usmál, protože Zayn absolutně netušil, co se před chvílí stalo.

,,Já vím. M-můžeme si promluvit později?" Louis začal být nervózní.

,,Jsi zaneprázdněnej?" zeptal se Zayn zvědavě.

,,Uh... Ještě jsem neměl oběd, takže..." Louis si myslel, že to bude skvělá výmluva a Zayn na ní skočil.

,,Oh, dobře. Hele, jen ti chci říct, že dneska odpoledne nebudu mít čas, takže nebudu moct být na skypu. Promiň." Každé slovo, které řekl bylo řečeno omluvným tónem.