hidden scars | larry, cz překlad

Kapitola 9

Před pár dny, kdyby jste Louisovi řekli, že bude mít někoho kromě Zayna, vysmál by se vám do obličeje. Pro něj vypadalo nemožné, že si někdy najde kamaráda. Ale teď měl Harryho.

Oba se k sobě dobře hodili. Louis byl stydlivý, ale Harrymu to ani trochu nevadilo. Opravdu miloval pohled, když se Louis červená. Pro Harryho to bylo okouzlující. Louis byl pro Harryho okouzlující.

Byl to týden od společného obědu a od té doby Harry nepřestal posílat textovky stydlivému chlapci. Na oplátku dostal zprávy také. Byl na sebe pyšný, protože opravdu dokázal, aby chlapec, který měl kolem sebe tlusté zdi, aby mu jednu ze zdí otevřel. A věřil, že když dokázal odstranit první zeď, dokáže odstranit i poslední zábranu. Potřeboval jen to nevzdát a nebýt odhozen pryč.

Louis ležel na své posteli. Zabralo mu hodně času, aby připustil to, že má Harryho rád, ale neměl kuráž na to, aby mu to řekl. A taky nechtěl být první, který to řekne. Věděl, že Zayn řekl, že to možná Harry cítí stejně, ale dokud mu to Harry neřekne sám, tak nemůže věřit slovům tak důležitým.

Slyšel jak Zayn něco dělá v kuchyni a najednou si přišel zbytečný. Neumí uvařit nic, dobře, kromě těch sendvičů. Ale to byly jen sendviče. Kdokoliv může udělat sendviče. Navíc to bylo více než týden co byl vyhozen a byl stále bez práce. Snažil se najít si zaměstnání, ale bylo to neúspěšné. Stejně jako on.

Obrázky o tom, jak ho matka s otcem obviňovali jak bezcenný je a jak nic nedokáže udělat správně mu začaly blikat před očima. Stále mohl cítit první facku na jeho levé líčko od jeho otce. Hrozně ho to štípalo a pamatoval si každý úryvek této scény.

Snažil se pročistit si hlavy, ale jedna retrospektiva následovala jinou a pak už nemohl svou mysl ovládat. Cítil jak mu začínají slzy téct po tvářích, nenáviděl ten pocit vždy, když se to stalo. Dokazovalo mu to, jak slabý je.

,,Odejdi." Chytl se za uši a pevně zavřel víčka. Slzy nepřestaly téct a ani retrospektivy.

,,Prosím, odejdi." zašeptal, neměníc svou pozici. Seděl a houpal sebou dozadu a dopředu. Potřeboval zavolat Zayna, ale neměl sílu zakřičet jeho jméno.

Slyšel hlasy možná z kuchyně a začal panikařit. Byli tam lidé, takže teď Zayna nemohl zavolat rozhodně. Bojíc se toho, že by ho ti lidé mohli vidět v hrozném stavu a ztratil by nad tím více kontrolu.

Začal se třást. Potřeboval Zayna. Potřeboval pomoct. Potřeboval uklidňující slůvka. Potřeboval utěšit. Potřeboval Harryho.

,,Zayne." Slabý hlásek který opustil jeho rty, také mohl nazvat patetickým.

,,Prosím. Pomoc." Přemístil ruku, aby si pomohl dostat z postele, ale skoncilo to tak, že shodil a rozbil lampu, která stála na nočním stolku a spadl také. Rozbití lampy způsobilo, že se Louis zatřásl. Teď byla Louisova tvář pokryta slzami a jeho očí byly červené. Chytil své vlasy do pěsti a začal za ně tahat, aby snížil trauma, ale žádná úleva nepřicházela.

,,Zayne!" Nabral všechnu energii, kterou měl na zavolání toho jméno, ale během volání se už otevřely dveře a mohl vidět stíny lidí koutkem jeho oka.

,,Louisi! Panebože! Co se stalo?" Slyšel Zaynův hlas rozléhající se po místnosti, doprovázející kroky směřující k němu.

Poté byl pohlecen těmi velmi povědomými pažemi.

,,Co se stalo, Lou?" Louis neodpověděl, jen plakal a byl na Zayna přilepený více než na sebe. Zayn ho rozhodně držel pevně.

Vzpomněl si, že drží sklenici s vodou a tak ji přiložil k Louisvým rtům.