hidden scars | larry, cz překlad

Kapitola 2

Korekce (   )

Louis ležel zkroucený na posteli a přemýšlel o záhadném zákazníkovi, který viděl jeho pravou tvář. Byl první za opravdu, opravdu dlouhou dobu. Dokonce Zayn musel Louise poznat na tolik, aby poznal jeho smutek. Louisovi spadla z ramen velká tíha. Přemýšlet o tom, že někomu řekl, že by si přál zemřít a že nenávidí svůj život ho zžíralo zevnitř. Více důležité je ale to, že to řekl někomu, koho vůbec neznal.

Když se Louis otočil od zákazníkova stolu, vydal se na toaletu, zamykajíc se tam a přehrávajíc si v hlavě situaci, co se právě odehrála. Neplakal, jen byl potopen ve svých myšlenkách. Jeho dech byl nepravidelný. Chtěl křičet, chtěl utéct pryč nebo se pohřbít, protože zviditelnil jeho bolest pro někoho, kdo si jí všiml. To byla jediná věc, ve které byl dobrý. Skrývání svého pravého já před ostatními, jenže teď to pokazil. Pro někoho jiného Louis možná jen přeháněl, ale on nemohl ovládat své pocity. Když se jeho dech zklidnil, vyšel z toalet, ale snažil se držet dál pohledu toho kluka, dokud neodejde. Louis doufal, že se ten kluk nikdy nevrátí. Proč by se ale vracel? A pokud by se tak stalo, zeptal by se Zayna, jestli by ho neobsloužil. Kdyby ho někdy zahlédl, snažil by se být od něj co nejdál.

Louis si nemohl pomoct, ale vzpomněl si na to, co mu říkali rodiče. ,,Nic nemůžeš dělat tak, jak by se to dělat mělo." Velké klišé, ale byla to pravda. Každý druhý den vám to říkají jen ti, kteří vám chtějí opravdu hodně zvýšit sebevědomí a sebedůvěru. Myslel si, že se mu opět nepodařilo dělat věci správně. Nikdy nic nedělal správně. Všechen ten čas, kdy opravdu něčeho dosáhl, nebyl teď důležitý. Vše, o čem mohl přemýšlet, nebo jinými slovy, všechno, na co mohl nadávat, nedosahovalo jeho očekávání. Neustálé připomínání těch dob bylo pro chlapce bolestí hlavy a srdce, což způsobilo, že věřil ve skutečnost, že byl opravdu selháním. Nechal tyto myšlenky být, když konečně pocítil že jeho víčka ztěžkla a on usl.

~

Další den seděl Louis na pultu, čekajíc na nějaké zákazníky. Zayn viděl, že je rozrušený víc než obvykle. Nezeptal se bez ohledu na to jak moc chtěl, ale věděl, že tahání to z Louise by ho rozzuřilo. A samozřejmě to Zayn nechtěl.

Usmál se na něj, ale Louis nevypadal že by si jeho úsměvu všiml. Zayn viděl, že se na něj brunet nedíval, ale zíral do neznáma. Přál si, aby mohl číst myšlenky, ale to bohužel nemohl. Jediná věc co zbývala byla zeptat se Louise. Sebral proto všechnu kuráž a vydal se za ním.

,,Ahoj, kámo." Řekl Zayn. Tohle vrátilo Louise zpátky do reality a jeho modré oči se setkaly s těmi hnědými.

,,Hm?"

,,Co je? Od začátku dne jsi pokleslý. Nestalo se nic, že?"

,,Ne. Ne. Nic se nestalo." Ujistil Zayna, který vydechl úlevou.

,,Vážně?"

,,Jen.. něco. Já nevím."

,,Víš, že mi můžeš říct cokoliv, Lou. Vím toho docela hodně a nikdy jsem tě nesoudil. Myslíš, že teď by bylo něco jinak?" Zayn byl rozumný. Nikdy toho chlapce nesoudil a Louis to věděl.

,,Jen.." Louis se zhluboka nadechl. ,,Pamatuješ si na toho kluka ze včerejška? Ten jak jsi mě požádal abych ho obsloužil, protože ty jsi musel zvednout ten hovor?"

Když si Zayn vzpomněl, kývl, aby Louis pokračoval.

,,On.. prostě viděl mé pravé já. Z-zeptal se proč jsem tak s-smutný."

,,On se tě zeptal?" Zayn nadzvedl obočí překvapen přímočarostí toho kluka.

,,Jo. A já..já mu řekl, že n-nenávidím svůj život. Nevím co to do mě vjelo. Nikdy jsem o tomhle nemluvil tak lehce. Kruci, já o tom nikdy vlastně ani nemluvil. Proč jsem odpovídal? Proč jsem mu ukázal můj žal? Proč jsem ho spíš nezakryl?"