Lyžák (mlbff)

První den: na koberečku

,,Už máš taky vybaleno?" zeptala se Alya Marinette, která lítala po celém pokoji stejně rychle, jako venku vířila sněhová válnice. ,,C-COŽE?! Ty už vybaleno m-máš?! Ale já toho mám ještě t-tolik a chtěla bych to stihnout ještě do oběda!! TO UŽ JE 11:45?!" vypálila Marinette a odběhla si dát do koupelny šampon. ,,V klidu kočko, já ti pomůžu.. Teeda.. Kolik toho sakra máš?" řekla Alya a překvapeně vykulila oči na kufr plný všelijakých věcí. ,,V-všechno je to potřebné!" zrudla Marinette a na chvíli se zastavila. Alya vytáhla z kufru růžové šaty. ,,Vážně? Letní šaty?" zakroutila očima. ,,P-potřebné!! Co když najednou nastane šílené globální oteplování?! A co když k nám přiletí mimozemšťané a řeknou, že pokud jim nedáme letní šaty OKAMŽITĚ zničí naši planetu?! Nikdy nevíš!" zrudla Marinette ještě víc, vytrhla Alyi šaty z ruky a poskládala je do skříně. ,,Ty se nikdy nezměníš" zasmála se Alya a Marinette jen vyplázla jazyk. ,,Hotovo" řekli po pěti minutách vybalování. Tedy.. si alespoň mysleli, že to tak trvalo. ,,Kočko?" zeptala se pochybně Alya. ,,Ano?" Marinette nasadila široký nervózní úsměv, protože si asi uvědomovala co je špatně. ,,Už je.." Alya vytřeštila oči strachem. ,,12:10!!!" vykřikla Marinette a vytřeštěně začala běhat po pokoji jakoby mimozemšťani ovládli planetu, protože jim nedala šaty. ,,CO DĚLÁŠ?! Na obědě jsme měli být ve 12 a ty tu pobíháš, místo toho abychom se tam hned rozeběhli!!" vykřikla Alya a popadla svou autisticky se chovající černovlasou kamarádku stále v tranzu za paži a táhla ji rychlostí světla z pokoje směrem k jídelně. ,,Zabijou nás! ZABIJOU!!" křičela vystrašeně Marinette mezitím co jí Alyina ruka táhla ze schodů. Alya rychle otevřela dveře do jídelny. Byla celá zpocená a rychle dýchala a Marinette na tom byla podobně. Byli na zírání půlce školy. V jídelně začalo panovat trapné ticho. Všechny zraky se upíraly na Marinette a Alyu a jediné co bylo slyšet Alyin vyčerpaný dech a Marinettino šílené bušení srdce. Marinette se celá rudá rozhlédla po místnosti. Její pohled se však zasekl na Adrienovi. Celý zrudl a vyděšeně se na ní podíval. Marinette zrudla a odvrátila pohled do země. ,,Co to má znamenat?!" vykřikl nakonec ředitel ,,Dofám že k tomu máte dobrý důvod!!" dodal. Marinette se nervózně nadechla a po čele jí sjela kapka potu. Už chtěla začít mluvit když v tom Alya promluvila. ,,Je to moje chyba" řekla a Marinette se vyrazil dech. O co se zase pokouší? Ředitel se nadechl že promluví, ale Alya pokračovala. ,,Neměla jsem vybaleno a chtěla jsem to za každou cenu stihnout. No nestihla. Marinette mi chtěla jen pomoci a tak jsme to nestihli obě. Netrestejte ji, potrestejte mě" řekla Alya úplně vážně a Marinette (jejíž paži Alya stále držela) celá zrudla. To přece nemůže... Pomyslela Marinette, ale Alya vedle ní stála stále s úplně vážným odhodlaným výrazem. ,,V tom případě, slečno Césarie za mnou hned po obědě přijďte!!" vykřikl ředitel. Marinette tomu chtěla zabránit. Chtěla říct že je to všechno její chyba. Nechtěla, aby kvůli ní měla Alya problémy. Nebyla však schopná slova. V tom učitelka Bustierová cosi zašeptala řediteli do ucha a ten cosi chápavě zamrmlal pod vousy. ,,Slečna Dupain-Chengová přijde taky" řekl nakonec a zatvářil se jakože řekl poslední slovo. Alyou projel zával zlosti a už po něm chtěla něco vykřiknout, ale Marinette ji zarazila. Nechtěla, aby její nejlepší kamarádka kvůli ní měla ještě větší problémy. Potom si šly pro jídlo a posadili se vedle sebe k jediným volným židlím, které byli u stolu s dvěma třeťáky. Ti se na Alyu a Marinette divně usmáli a kývli na pozdrav. Marinette z nich neměla dobrý pocit.. ,,Jak si sedneme u večeře, tak to zůstane na celé dva týdny. Zatím to vydržíme" špitla na Marinette Alya a ta tiše kývla. ,,Nemusela jsi to pro mě dělat" řekla Marinette po chvíli, mezitím co se hrabala v rizotu. ,,Ale prosímtě.. Stála jsi tam jako hromádka neštěstí, tak co jsem měla dělat? Prásknout to na tebe? To by nebylo moc přátelské" řekla Alya, kamarádsky Marinette potřásla po hlavě a ta se mile usmála. ,,A navíc ses tak divně koukala, rudla jsi a byla jsi jako v tranzu.. Prosímtě holka kam jsi to vejrala?" zeptala se zamyšleně Alya a Marinette si vzpomněla na obličej Adriena. Rychle zase tu myšlenku zahnala a dál se otráveně hrabala v rýži. ,,Ale na nic" odsekla, Alya jen překvapeně zamžikala řasami a jedla dál. Když dojedli, se sklopenými hlavami se plížili k místu kde ředitel obvykle bývá. Marinette Alyu milionkrát přemlouvala aby tam nechodila, že je to její vina, ale nedala se. Když byli na místě, podívali se na dveře. ,,Kancelář ředitele" přečetla Alya cedulku. ,,Jakej inteligent si nechá zřídit ředitelnu v hotelu?" zazubila se Marinette ironicky a Alya se zasmála. ,,Slečny? Můžete jít prosím dál?" ozval se ředitelův hlas z místnosti. Slyšel je. ,,Posaďte se" vyzval je a dívky se celé ztuhlé posadily. ,,To co se dnes stalo je nepřístupné! Chodit pozdě hned první den a to hned o víc než DESET MINUT!! Co to je za chování?! Měl bych vás hned vyloučit z lyžařského kurzu.." křičel ředitel, ale Alya ho zarazila. ,,Pardon pane, ale proč trestáte Marinette?! Vždyť nic.." vyjela Alya, ale tentokrát zarazil ředitel ji. ,,Kdyby jste mě nechala domluvit slečno Césarie slyšela by jste, že mluvím o vás a ne o slečně Dupain-Cheng. Také by jste se dozvěděla, že vás nechci vyhodit hned první den, jen vás napomenout aby se to už neopakovalo. Můžete jít slečno Césarie, Marinette s vámi chce slečna Bustierová mluvit o něčem jiném. A počkejte slečno Césarie! Chtěl bych vám říct, aby jste začala chodit na lekce sebeovládání, váš vztek se nedá poslouchat" řekl klidně ředitel a Alya ve dveřích zavrčela a odešla. Ředitel odešel někam taky a Marinette tam zůstala sama se svou zrzavou třídní. Teda alespoň si myslela, že jsou sami. ,,Adriene, pojď prosím za námi" usmála se učitelka a někde ze stínů se vynořily zelené oči a blonďatá palice si sedla vedle Marinette. ,,Promiňte za nezdvořilost ale... co ten tu dělá?" řekla a snažila se vypadat mile, ale moc dobře si uvědomovala, že má vztekem tik v oku a naskakuje jí žíla. Adrien se nenápadně odsunul židlí centimetr od Marinette. ,,Chtěla bych tě požádat o jednu laskavost.. Mohla by jsi jezdit na svahu společně s Adrienem a učit ho jezdit na snowboardu?" řekla učitelka nervózně, protože si všimla, že Marinettin pohárek trpělivosti už přetekl. ,,Já toho arogantního debila cvičit na snowboardu nebudu! Toto je lyžařský výcvik a když si dovezl snowboard měl by na něm snad umět ne?! A když už, najděte si na to někoho jiného!". ,,Chápu, že se ti do toho nechce Marinette.. To co ti udělal se rozneslo už i mezi učiteli. Ale ty a Adrien jste jediný co mají snowboard a zároveň na ně nezbyly lyže a proto jsi jediná možnost". Zavrčela jsem na tu blonďatou palici vedle mě.. Nejdřív mi zlomí srdce, pak za mnou dolízá když zjistí, že jsem ta úžasná superhrdinka a ne jen úplně vygumovaná Marinette, potom si odjede na dva roky do trantárie a pak se vrátí do školy zrovna na lyžák, kde se tváří že je neviňátko a že se nic neděje?! Už teď vím, že celé tyto dva týdny budou nejhorší v mém životě.. Už definitivně.

Kdyby někdo nevěděl tak "na koberečku" znamená být v ředitelně s nějakým problémem.