Lyžák (mlbff)

Závod

Jaké mělo dnešní ráno s ním smysl? Ptala se sama sebe Marinette, seděla na okně a dívala se ven na zasněženou krajinu. I když měla zavřené okno, cítila chlad. Je to chlad v srdci, který potřebuje být roztaven jistým blonďákem..? Co pro něj znamenám? Co znamená on pro mě? Co je mezi námi? Dokázala bych si s ním o všem rozumně promluvit, nebo měla znovu záchvaty nenávisti k němu? Protože mívám pocit, že mě využívá? Že pro něj nic neznamenám? Mám snad pořád pocit, že miluje Berušku a ne Marinette, jako takovou..? ,,Marinette! Sakra! Přijdeme pozdě!" ozval se známý hlas Marinettiné nejlepší kamarádky. Alya Marinette vytrhla z nejhlubších myšlenek a stála před ní už celá v lyžařském. Marinette se jako v tranzu podívala na sebe. Měla na sobě jen obyčejné oblečení a oteplováky a za pět minut měli mít sraz v lyžárně, nemluvě o tom, že si musela nasadit boty na snowboard, což byl její kámen úrazu. Marinette nasadila turbo mód, který měla už natrénovaný, protože všude chodila pozdě. O chvíli později na sobě měla svetr, bundu, helmu a rvala se do bot. Alya tam jen stála a sledovala ten její komický výstup. O chvíli později na sobě měla Marinette navíc boty i rukavice a řítila se ven se snowboardem. Lidi už pomalu nastupovali na vlek na svahu vedle chaty, ona si ještě rychle vzala lístek od naštvané učitelky a zařadila se do fronty. No... "zařadila". ,,Ale, ale Dupain-Chengová, to, že přijdeš pozdě neznamená, že budeš předbíhat" ozval se známý hlas za Marinettinými zády. Otočila se. ,,Ale, ale Agreste, jestli máš nějakej problém, řekni to rovnou" usmála se Marinette. ,,Večer si to s tebou vyřídím. Zlý holky potřebují potrestat" opětoval jí úsměv Adrien. ,,Bože jen to ne, já už budu hodná". Jak moc komicky musíme vypadat? Pomyslela si Marinette a pokračovala v postupování kupředu ze svého "strategicky vybojovaného" místa. ,,Ale vážně Dupain-Chengová, pusť mě na mé místo". ,,Pomalí kluci potřebují potrestat~". ,,Ty, já tě ztrestám". ,,Abych to dřív neudělala já Agreste". ,,Tak se budeme trestat oba?". To už Marinette vybuchla smíchy. Nevěděla, jestli má pukat vzteky, nebo se roztíkat, jako nějaká vlhká dvanáctka, tak se prostě začala smát. Museli vypadat tak komicky... Za chvíli už Marinette vyjížděla nahoru a tam čekala, až vyjede. ,,Copak Agreste, nějakej pomalej?" zakřenila se, když byla nahoře. Tak moc se těšila, až mu tu větu vplivne do obličeje. ,,Nesnáším tě" usmál se Adrien a popojel k ní. ,,Miluješ mě" usmála se Marinette. Cože? Není to už trochu přes čáru? Teď si bude myslet, že spolu něco máme! Počkat... Máme..?  ,,Trefa" pokusil se lusknout prsty, ale silné rukavice tomu zabraňovali. Marinette se jen zadívala do země, naprosto bez výrazu. ,,Tak pojď Dupain-Chengová, uvidíme, jestli učeň může být opravdu jen tak dobrý, jako jeho mistr" usmál se Adrien a sebevědomě si stoupl na kraj kopce, pod kterým je nejstrmější svah. ,,Nějak moc si věříš, ne Agreste? Co z toho budeš mít?" zasmála se Marinette. ,,Dnes večer, upřímný polibek od tebe" řekl Adrien a jeho pohled mluvil za vše. Hm? Čekala jsem sex, tohle je od něj... Hezké... ,,Domluveno" zrudla Marinette a stoupla si vedle něj. ,,Připravena?" otočil se na ni Adrien. ,,Jsem připravena nakopat ti p*del" usmála se sebevědomě Marinette. Adrien se jen uchechtl a křikl: ,,Teď!". Oba s úšklebkem vyjeli a jejich ego v tu chvíli bylo vyšší, než Eiffelova věž. Adrien si najel na skokánek a udělal ve vzduchu jednu otočku. Marinette udělala výraz not bad a na dalším skokánku udělala salto. Dovolila si na něj jen párkrát, ale ustála to, takže to stálo za to, aby nakopala Agrestovy p*del! Závod však stále ještě neskončil, takže šusem jela dál. Smála se. Opravdu jí to bavilo. ,,Adriene?" zasmála se a otočila se za sebe. Ten však nikde nebyl. Byla už skoro u cíle, takže tam zastavila, sundala si helmu a pořádně se rozhlédla směrem ke svahu. Po Agrestovi ani stopa. Zmizel jí úsměv z tváře a její srdce zrychlovalo. Začala panikařit a chtěla začít volat, křičet, brečet... Když v tom se něco vynořilo z lesa hned vedle vyježděné sjezdovky a objalo Marinette zezadu. ,,Jsem tady" špitl jí Adrien do ucha ,,a vždycky budu". Ta slova Marinette vyrazila dech. Zrudla a její srdce začalo ještě více zrychlovat. ,,Copak? Bála jsi se o mě?" pousmál se Adrien. ,,Proč mi tohle děláš?" vzlykla Marinette a zabořila hlavu do rukavic. ,,Chtěl jsem zjistit, jak zareaguješ. Bála ses o mě? Bála ses, že mě ztratíš? Že to bude tvoje chyba? Je tu jasně vidět, že mě miluješ Marinette. O to mi celou dobu šlo. Chtěl jsem vědět, jestli je to oboustranné, chtěl jsem to vidět na vlastní oči". ,,N-nesnáším tě...". ,,Miluješ mě". ,,Trefa..."