Lyžák (mlbff)

Setkání

,,Jsi připravena vyrazit do drsnejch hor a zdolat extrémy kočko?!" vypálila brejlatá bruneta energeticky na Marinette. ,,Ale no tak Alyo.. Je to jen lyžák. Furt jen pod dozorem učitelů, takže budeme jezdit jako hlemýždi" zakroutila očima Marinette, ale zasmála se. Zrovna stáli před školou a se spolužáky čekali na autobus. ,,Docela mě štve, že musíme jezdit hlavně na lyžích.. Ale už v úterý si můžeme vzít snowboard no chápeš to?!" vykřikla Alya a začala skákat radostí. Marinette by překvapilo její nadšení pro úterý, když je teprve sobota, ale Alyu a její zápal pro snowboard znala. Koneckonců ho měla stejný. ,,Mě možná ani na lyže nepustí.. Přihlásila jsem se pozdě a přednost mají menší takže asi lyže nezbyly" řekla Marinette, ale nijak ji to nežralo. Sršela blahem nad představou, že si sama bude moci stále jezdit na svém milovaném snowboardu. ,,Menší? Uvědomuješ si že jsme na gymplu že? Zní to jak kdyby jsi mluvila o školce" zasmála se Alya a založila ruce. ,,Ty víš jak to myslím.." zasmála se Marinette. ,,Každopádně, pokud budeš moci jezdit jen na snowboardu, budeš ten nejšťastnější člověk na světě.. Co já bych za to dala" usmála se Alya. Marinette to cítila přesně tak. Byla šťastná a těšila se na úžasné hory. Sranda na pokoji, sjíždění svahu a dokonce se těšila až bude s ostatními jíst ty hnusný obědy co tam vaří. Všechno bylo perfektní. Dokud vedle autobusu (kam se právě nakládaly lyže) nezaparkovala černá limuzína. První si toho všimla Alya a celá zbledla. Marinette spozorovala její nervozitu a pozvedla obočí. ,,Kočko.. Radši se nedívej za sebe" řekla Alya a ukázala na černou limuzínu, na kterou se Marinette i přes varování otočila. Marinette zbledla ještě víc než Alya. Tu limuzínu moc dobře znala. Ještě před dvěma lety, když na tento gympl chodila do osmé třídy tu zastavovala každý školní den. Dveře se otevřeli a z nich vyšel vysoký blonďatý chlapec. Marinette se sevřel žaludek a nahrnuli slzy do očí. Bylo to jen ze vzteku, nic k němu už necítila.. Nebo alespoň takhle si to namlouvala.
Na tento okamžik se sice Marinette pečlivě připravovala, ale doufala že nepřijde i když ji těšila představa, že se té napudrované modelce vyřve do ksichtu. ,,Adriene Agreste!!" vystartovala na něj hned co odjela limuzína. Alya na ni zezadu křičela ať se vrátí, ale Marinette ji neposlouchala. Adrien měl na sobě černou bundu a džíny. V ruce držel snowboard. ,,Ahoj Marinette.." řekl a pokusil se o úsměv. Už teď Marinette myslela, že pukne vzteky. ,,Ahoj Marinette blaaa bla blaa.. Nezajímají mě tvoje keci!! Nemůžeš si jen tak nakráčet do Paříže po dvou letech, obzvlášť když se zrovna jede na hory a jen tak mě pozdravit!!" vyprskla na něj. Její chování by se možná zdálo pro některé lidi přehnané, ale měla k tomu jasný důvod. Adrien nevěděl co říct. Stál tam a nejistě se koukal na Marinette před ním, která div že nepukla vzteky. Hodně lidí se na ně koukalo. ,,A navíc, už nezbyly lyže.. Nemůžeš si na poslední chvíli přikráčet do školy, že chceš na lyžák. Prostě to nejde! Tak si laskavě zbal svoje saky paky, zavolej si svoji limuzínku, když si nemůžeš unavit ty svoje líný haluze a vypal!!" vypálila na Adriena. ,,Mám snowboard. Už jsem domluvený s učitelkou, že budu jezdit jen na něm. Ty taky prý nebudeš jezdit na lyžích" řekl pohodově, ale zároveň nervózně Adrien, který se ze všech sil snažil získat si Marinette zpátky. Toho co udělal strašlivě litoval. ,,Kliď se mi z očí" řekla jen Marinette, otočila se a šla zpátky za Alyou. Marinette se snažila marně zahnat pláč. Alya ji objala a na Adriena hodila zlovolný pohled. Ten tam jen stál a díval se, co provedl.
,,Já si od toho idiota nenechám zkazit hory!!" řekla Marinette už poněkolikáté. Zrovna jeli v autobuse a Alya znuděně koukala do mobilu. ,,Tak to by jsi o něm měla přestat mluvit. Holka sakra, vždyť nemeleš o ničem jiném už asi hodinu. Když si od něj tak nechceš zkazit lyžák, nevšímej si ho a vykašli se na něj vždyť o co jde.." zakroutila očima Alya. Seděli vedle sebe asi uprostřed autobusu. ,,Já vím, já vím, promiň.. Já jen.. Jsme jediní co nemají lyže ale jen snowboard, tak se bojím, aby nás nenechali jezdit spolu jako družstvo.." vzdechla Marinette a zoufale švihla hlavu do sedačky před ní. ,,Hej!" ozval se z přední sedačky chlapecký hlas. ,,Promiň Kime" řekla Marinette a opřela se o svou sedačku. Kim se jen přátelsky usmál, kývl a otočil se zpátky. Na větu co řekla předtím jí Alya radši ani neodpovídala a koukala do mobilu dál. O hodinu později autobus zastavil před hotelem. Všude bylo plno sněhu. Dva týdny na horách právě začínali.
První kapitola nové knihy (když nepočítáme úvod) doufám, že se vám líbí 💖